Originální název: The Hobit or There and Back Again
Přeložil: František Vrba
Úvodní poznámka: Stanislava Pošustová
Ilustrace: J.R.R. Tolkien
Nakladatelství: Mladá Fronta
Rok a místo vydání: 2002, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 264
Zdroj: půjčeno
3. vydání
ISBN 80-204-0506-2
O knize:
Pan Bilbo Pytlík je vybrán na dobrodružnou výpravu jako lupič. Má se vydat na nebezpečnou cestu s třinácti trpaslíky a jedním čarodějem. To se mu ovšem nezamlouvá, přeci jen je to "pecivál", který nade vše miluje čajové dýchánky, svačiny, krajinu a svůj kapesník. Ale přece jen se na cestu vydá.
Musí jít přes Mlžné hory, kde sídlí nebezpeční skřeti, přes Temný hvozd, který je nebezpečný už sám o sobě. Seznámí se s Meddědem, elfy, Glumem (kterému mimochodem velmi fandím) a Šmakem. Prožije spoustu dobrodružství, poprvé bojuje s mečem, zachraňuje trpaslíky od obřích pavouků, lesních elfů, vyjednává s Bardem. Bilbo se zkrátka nenudí a naučil se spoustu úžasných věcí.
Můj názor:
Když jsem Hobita četla poprvé, pamatuji si, že jsem byla na vážkách. Věděla jsem, že Tolkien je pojem. Ale já v tomto příběhu nic závratného neviděla. Dokonce jsem se několikrát přistihla, že mě v určitých částech nudil. Jenže nedávno jsem to četla podruhé a v Hobitovi jsem našla to, co mi minule scházelo. Napětí, akce, veselost, vroucnost, dobrodružství... Teprve teď dokážu ocenit to, co všichni ostatní. Vidím v tom úžasnou pohádku, která zahřeje snad každé srdce a vytvoří úsměv na tváři. Teprve teď si dokážu představit, že to jednou budu číst (doufám) svým dětem na dobrou noc.
Bilbo byl takový pohodový, domácí typ. Měl rád svůj klid, všechno pěkně nalajnované a spořádané (ale kdyby mi neočekávaně zaklepalo 13 neohlášených trpaslíků, taky bych nadávala). Avšak tahle výprava ho zocelila a z našeho půlčíka se stal nebojácný chlapík. Byl hodně podceňován a já mu moc nevěřila. Ale po čase jsem v něm začala poznávat to, co v něm od samého začátku viděl Gandalf. Po celou dobu máme možnost sledovat jeho změnu, což je zajímavé zpestření příběhu.
Trpaslíky jsem si také oblíbila. Nejvíc asi Filiho, Kiliho, Balina a samozřejmě Pavézu. Ten byl sice občas protivný a namyšlený a někdy bych mu nejradši jednu natáhla, ale za své lidi by položil život. Zajímavou postavou je zaručeně Medděd. Jeho osud je smutný a jeho život tím ještě smutnější. Zato si myslím, že jako přítel by byl úžasný. Má věrné srdce a skřety nenávidí.
V této knížce najdeme několik krásných obrázků. Díky nim se naše představivost rozvine a my tak máme možnost sledovat sled událostí s ještě větším nadšením. Úplně živě jsem viděla boj v podzimní jeskyni skřetů, dům u Elronda, zlé vlky pod jménem Vrrci, Šmaka, údolí... To všechno dělá příběh ještě krásnější a veselejší. Bohužel jsem viděla všechny tři díly filmu, takže jsem měla v paměti i některé části, které v knize třeba vůbec nejsou. A zkazilo to mou představivost, co se hrdinů týče. Předtím jsem měla Pavézu za nabubřelého, ale celkem rozumného. Teď v něm vidím pohledného trpaslíka. A takhle to bylo se všemi. Místo pohádkových postav a míst mi má paměť vydolovala filmové postavy, draka nebo Temný hvozd. Což je velká škoda, už nikdy se od filmu nedokážu odpoutat...
Bodování:
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš čas strávený čtením příspěvku a případným komentářem :)