Recenze ⭑ Syn boha hromovládce ⭑ Arto Paasilinna

Autor: Arto Paasilinna
Originální název: Ukkosenjumalan Poika
Přeložil: Jan Petr Velkoborský
Ilustrace: Jiří Slíva
Graficky upravil a obálku navrhl: Pavel Hrach
Nakladatelství: Hejkal
Rok a místo vydání: 2009, Havlíčkův Brod
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 216
Zdroj: moje knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-86026-80-0

O knize:
Nejvyšší bůh Ukko je zděšen, jak se k němu Finové obrátili zády. A nejen k němu, ke všem finským bohům. Už nepořádají rituály, neobětují jim, nepijí pivo na počest Pelto-Pekky, ženy chodí na potraty a pojídají pilulky proti otěhotnění… Ba co hůř, dali se na novou víru: křesťanství. A tak se svolají všichni bohové, skřítci a rarášci, aby se dohodli, co budou dělat. A vyšlou Rutju, syna boha Ukka, aby je obrátil na tu jedinou a správnou víru. Rutja je poctěn a hodlá svůj úkol splnit co nejlépe. Jen potřebuje najít správného člověka, s kým by si mohl vyměnit podobu. A za dobře vykonaný úkol ho čeká sladká odměna.

Ten správný člověk je Sampsa Ronkainen. Rutja se vydá konat svůj nelehký úkol. Vždyť obrátit celé Finsko na staronovou víru nebude vůbec lehké. Musí se utkat s několika nepříznivými a nesouhlasnými lidmi. Postupně je přesvědčit, a když přijde na ten jediný a správný čin, který je opravdu přesvědčí, dá se říct, že vyhrál. Jenže i tak to nebude lehké. Sampsou manipuluje tolik lidí, že i s nimi se musí Rutja vypořádat. Avšak, povede se mu to? Přivede celé Finsko k rozumu? Začnou všichni do jednoho věřit v Ukka, boha hromovládce?

Můj názor:
Je zde hezky popsaná finská mytologie. Aspoň zkráceně. Po opětovném přečtení se utvrzuji, že finská mytologie vůbec není špatná a klidně bych se o ni mohla zajímat trochu více. Navíc je to zajímavě napsané. Vtipně, čtivě, celé je to takové veselé. Po celou dobu se nenudíte. Řekla bych, že je to asi nejlepší autorovo dílo (i když pořád se porovnávám Starou dámou a Autobusem sebevrahů). A šestero přikázání má něco do sebe. Snad každý by si v něm našel to svoje a ztotožnil by se s ním a snažil by se podle něj řídit. Jak by svět byl krásný!

Nejveselejší bylo asi sledovat, jak se Rutja musel převtělit do Sampsova života. Pro nás obyčejné a všední věci, byly pro něj neznámé a záludné. Ale i přes zmatky dokázal upoutat a nikdo mu neodolal. Jen škoda, že je Sampsa takový moula. Zakřiknutý, který si nechá všechno líbit. I když ho štve spousta věcí, nemá sílu bojovat. Rutja mu byl doslova seslán z nebes.

Rozhodně doporučuji!

Bodování: