Recenze ✩ Dohra ✩ Mika Waltari

Autor: Mika Waltari
Originální název: Jälkinäytös
Přeložil: Jan Petr Velkoborský
Obálka: Ján Petrovič
Nakladatelství: Knižní Klub
Rok a místo vydání: 2006, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 176
Zdroj: moje knihovna
1. vydání
ISBN 80-242-1782-1

2. díl ze série Statek u černého jezera – zde mohou být zodpovězeny otázky z předešlého dílu!!

O knize:
Kniha se vlastně zabývá dopadením hospodářky, vyšetřováním, prošetřováním, soudem. Proč a z jakého důvodu spáchala vraždu. Co přesně ji k tomu vedlo? A proč se prostě jen nerozvedla? Nebo proč svého muže prostě neopustila? Spousta otázek na tuto nebohou ženu, která teď musí chránit nejen sebe, ale vše, co jí bylo a je drahé.

Ale měla právo přerušit ten řetěz událostí, jež jako v mrazivém snu sama uvedla do pohybu? Ne, žádné takové svévolné přerušení možné nebylo, bylo třeba pokračovat, když už jednou začala. Třeba již nad ní svědectví starého Hermana vyneslo rozsudek.
Žena vzala kartáč a hřeben a vsedě si začala kartáčovat vlasy, jakoby se chystala na cestu. Vrátila se opět do mrazivého snu, skutečnost se jí více netýkala. Dokonce se i trochu usmívala, neradostným, krutým smíchem. Tentokrát však byla krutá jen sama k sobě.

Můj názor:
Nenapadlo by mě číst něco takového. V podstatě se celou knihou zabývat jen soudem a rozsudkem. Mohu ale říct, že Waltari se vyznamenal a napsal to znamenitě. Po celou dobu jsem se vůbec nenudila. Také se tu vyjasnila spousta věcí. Nebo vyjasnila. Třeba, že Aaltonen se vůbec nejmenuje Aaltonen a podobně. Což je ještě zajímavější.

Zajímavé je, že když Waltari napsal Cizince, strhla se vlna odporu. Proto, že žena nebyla potrestána a prý je to nemorální. A tak, aby si udobřil Finsko, napsal Dohru. Což mi přijde docela úsměvné. Já bych to schválně nechala tak, jak to bylo. Být ale po mém, přišli bychom o jednu z dalších skvělých knih…

Bodování: