Recenze ✩ Smrt jako umění ✩ Laurence Anholt

Autor: Laurence Anholt
Originální název: Art of Death
Přeložil: Lubomír Veselý
Obálka: Edward Feldek
Nakladatelství: Metafora
Rok a místo vydání: 2019, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 320
Zdroj: moje knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-7625-034-5

1. díl ze série Policajtka a mystik

O knize:
Kristal Havfruenová je milovaná i nenáviděná umělkyně. Rozhodne se pro další vernisáž, kdy hodlá znovu šokovat. Aby na ni lidé jen tak nezapomněli. Netuší však, že se jí to splní doslova. Hosté galerie Masný hák, kde se vernisáž koná, ji totiž najdou mrtvou. Kdo ji mohl chtít zabít? A proč zrovna takovým způsobem? A nebyl to nakonec její nápad?

Můj názor:
Jeden z posledních restů z Metafory, který mi zaslala Šárka z Grady, je Smrt jako umění od Angličana Laurence Anholt. Přiznávám, že jsem chvíli váhala, zda souhlasit s jejím zrecenzováním, či ne. Zvědavost však byla silnější.

Život je nebezpečný byznys a můžeš se považovat za šťastlivce, když z něho vyvázneš živý.

Kniha je zpracována velmi pěkně. Najdeme zde dvacet sedm kapitol, které jsou navíc pojmenované. To jsem dlouho nikde neviděla a pro mě to byla příjemná změna.

Kristal Havfruenová je umělkyně, která si po několika letech pro své publikum přichystala vernisáž všech svých děl a jedno veliké překvapení: hřeb celého večera a dle ní to největší dílo, jaké kdy vytvořila. Dokonalou repliku jí samé v obrovské vodní nádrži. Nikdo však nečekal, že v oné nádrži s formaldehydem bude samotná Kristal. Byla by ochotna spáchat něco takového? Policii je jasné, že tak to nebude a okamžitě má několik podezřelých. A někteří svými činy přilijí jen olej do ohně. A další spousta z přítomných by na její smrti získali.

Komisařka Shanti Joyceová je ve svém oboru zkušená, i když i ji na předešlém působišti dostihlo selhání. Byla převelena z milovaného Londýna do Yeovilu a ke všemu má komplikovaný život. Na tomto případu se však pokusí dokázat, že je ještě schopná. Na pomoc si přizve bývalého policistu Vincenta Cainea, po kterém zdědila stůl. A zatímco Shanti je městská holka každým coulem, Caine je sladěn s přírodou, o všem dlouho přemýšlí nebo medituje a dokáže se vcítit do každé osoby, s kterou se kdy setkal. Jejich spolupráce však byla nijaká, jakoby plochá. Vůbec jsem jim to nevěřila, oba byli nevýrazní a bez patřičného života.

Laurence Anhlot vymyslel vskutku zajímavý způsob vraždy. Několik vět jsem v určitých částech na začátku knihy musela číst dvakrát. Opravdu se stala ta věc? Čím více stran jsem přečetla, tím víc jsem se dostávala pod povrch a víc poznávala Kristal. Asi v polovině knihy mi bylo jasné, že kdyby neskončila v nádrži s formaldehydem, sama bych ji tam strčila! Byla to zlá, panovačná, arogantní, extravagantní, sebestředná a narcistická mrcha, kterou by chtěl zavraždit snad každý. Nepochopila jsem její umění (facka těm, kteří to za to označují), ani to davové šílenství, které po její smrti nastalo. Litovala jsem jejího syna a nedivím se, že z něj vyrostl takový spratek. No, s jistotou mohu napsat, že po zbytek knihy jsem byla znechucená. Ne proto, jak byla napsaná, protože se to četlo opravdu dobře. Ale kvůli mrtvé hrdince. Dlouho jsem k nikomu nepocítila takový odpor.

Samotná kniha se čte dobře, stránky mi ubývaly. Bohužel na mě neudělala přílišný dojem. Bylo to nudné, jednoduché, prosté. Nekonal se žádný zvrat ani napětí. Celé bych to označila za čistou detektivku, kdy se jen mluví, ale nekoná nic záživného. A když konečně našli vraha, nechalo mě to chladnou. Na konci knihy pak mezi oběma vyšetřovateli vzniklo pouto, které se mi tam nelíbilo. Nesedělo do příběhu, jako kdyby se autor chytal stébla. A vůbec, jak mohli vědět, že skončí na onom místě po výslechu, když prvně se nic takového nestalo a teď najednou byli připravení? Nevěrohodné, tahané za vařenou nudli.

Přestože mě příběh příliš neoslovil a nehodnotím ho moc kladně, věřím, že si své příznivce najde. Pokud nejste náročným čtenářem, kniha Vás jistě zaujme.

Bodování:

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelskému domu Grada! Knihu si můžete zakoupit zde.