Recenze ✩ Na Sibiř ✩ Per Petterson

Autor: Per Petterson
Originální název: Til Sibir
Přeložila: Jarka Vrbová
Obálka: Vojtěch Kybal
Nakladatelství: Knižní klub
Rok a místo vydání: 2013, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 176
Zdroj: moje knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-242-3869-2

O knize:
Jesper se svou mladší sestrou žijí ve vesničce v Dánsku. Jsou třicátá léta minulého století a zažívají dětství plné očekávání, nadějí a snů. Jejich sourozenecká láska je silná a jeden bez druhého neudělají krok. V dospívání se však jejich ideály mění, když se celý svět posune na šikmou plochu. Jejich bezstarostné dětství přestává být bezstarostné a poznávají, co je to skutečný život. Do vesnice přijíždí německá armáda, která by nejraději zabrala vše, na co si jen vzpomenou. Jejich odtažitý vztah k rodičům také není ideální a jejich dědeček spáchá sebevraždu. Toto a ještě víc změní jejich životy, až jsou nakonec donuceni se odloučit. Jakým směrem se posune jejich rodina a jaká bude po válce?

Můj názor:
Druhou knihou od Pera Pettersona, kterou jsem si pořídila v květnu (Nové knihy #25), je Na Sibiř. Z jeho Proklínám řeku času jsem byla mile překvapena a knihu si opravdu užila. Není tedy divu, že jsem se brzy vrhla i na tento kousek. A jak se mi tedy líbila?

„Já myslel, že jsi anděl,“ blekotal.
„Andělé mají světlé vlasy, a kromě toho neexistují.“
„Ti mí existují a mají tmavé vlasy.“
„Já zase myslela, že jsi Muž z Danzigu,“ řekla jsem. Rozesmál se a vzápětí se rozkašlal a já ho vytáhla na kámen, ale na pevninu už vylezl sám. Klekl si, vyzvracel slanou vodu a snídani, a když bylo po všem, objala jsem ho a rozbrečela se.
„Já vážně myslela, že jsi Muž z Danzigu. Vůbec jsem tě nepoznala.“ Všimla jsem si, že se mi na rameni usmívá, byl mokrý a studený, ale v místech, kam už stihlo zasvítit slunce, i teplý.

Je rozdělena na tři části a opět tu najdeme opravdu kraťoučké kapitoly, takže se to čte velmi pěkně a rychle. Tentokrát se však seznámíme s hlavní hrdinkou, nikoli hrdinou. Seznámíme se s ní jako s děvčátkem a prožíváme s ní její dětství až do dospělosti, kdy poznáme její starosti, ale i těžkosti a následnou tragédii.

Příběh se odehrává za druhé světové války, v daleké dánské vesničce. Pronikneme do nitra jedné rodiny, která je svým způsobem zvláštní. Jesper se svou sestrou mají skvělý sourozenecký vztah, který by jim leckdo mohl závidět. A zatímco Jesper sní o cestě do slunného Maroka, sestřička se chce jednou vydat na Sibiř. Jejich sny a ideály jsou hmatatelné a provází nás téměř po celou dobu. Jejich lumpárny jsou hravé, ale leckdy také odvážné a v dospělosti pak nebezpečné. Jejich otec je řádný, pracující člověk, který toho sice moc nenamluví, ale zato svou osobností dokáže mnohé. Matka je přísná a věřící, kterou nic nezdolá a nikdo neobměkčí.

Když do Dánska přijede německá armáda, vše se najednou změní. Lidé jsou neurčití, do ničeho se nechtějí míchat a hlavně je nechtějí u sebe ve vesnici nebo městě. Jenže dánská politika smýšlí jinak. A i naše rodina pozná, jak umí být Němci krutí. Jesper, který byl v dětství uličník, se v dospělosti nebojí bojovat za svobodu a zdravý rozum. Osud rodiny se díky mnohým událostem posune na neurčitou kolej, která vyústí v tragédii a odcizení.

„Na Sibiř?“ ptá se nevěřícně Solgunn.
„Ano.“
„Tam je strašná zima, to si rozmysli.“

Musím se přiznat, že mi valnou chvíli trvalo, než jsem se dokázala začíst. Nevím proč, ale zprvu jsem byla překvapena, že k nám promlouvá dívka a později žena, nikoli muž, jak tomu bylo v knize Proklínám řeku času. Ale když jsem se s tím vším sžila, dostalo se mi vcelku obstojného příběhu, který ovšem v závěru stagnoval. Hlavní hrdinka totiž své štěstí po válce zkoušela v zahraničí a to bylo nemastné neslané. Na druhou stranu jsem spolu s ní prožila šok a nechtěla věřit její matce, která se mi pak jevila jako zlá ježibaba. Ovšem vykreslení sourozenecké lásky mezi ní a Jesperem bylo kouzelné, úžasné a prostě takové, jaké by správně mělo být. 

Přestože má kniha Na Sibiř velmi poutavou anotaci a námět je také opravdu perfektní, vyobrazení už bylo horší. Na jednu stranu jsem z knihy nadšená, protože některé popisy byly opravdu pěkné a skvěle napsané, ale na tu druhou jsem zklamaná. Proto ve svém hodnocení volím zlatý střed.

Bodování: