Z knihovny #29

Minulý týden jsem zjistila, že jedna mnou vypůjčená kniha byla rezervována. Rozhodla jsem se tedy Zamilovanou hypnotizérku přečíst co nejdříve a hned v pondělí zaběhnout do knihovny. To se ovšem nestalo a navštívila jsem ji teprve včera. A opět jsem byla pěkně rozhodnutá, že odejdu jen s jednou (!) knihou. Však dost těch mých čeká na přečtení. Do toho tu mám ještě od Vánoc jednu máminu a čtyři bráchovy. Tak bych s tím měla konečně pohnout. No jo, ale víte, jak to bývá...

Protože jsem se rozhodla splnit jeden úkol ze Čtenářské výzvy 2019 na Databázi knih, vyhledala jsem jeden kousek, který mi do ní perfektně zapadá. A ne, nevybrala jsem si ji jen kvůli tomu. Dubnovou čarodějku mám v plánu přečíst už dva roky a možná kdyby nebylo té výzvy, tak by to tak ještě několik let asi bylo. Majgull Axelsson mě uchvátila svou Nejmenuji se Miriam a tenkrát jsem si slíbila, že přečtu ještě její dvě knihy, které byly přeloženy.

Anotace:
Neuvěřitelný příběh němé a ochrnuté dívky, román o hloubce ducha a síle imaginace.
Desirée, od narození upoutaná na nemocniční lůžko, epileptická, úplně ochrnutá, zkroucená a spastickými záškuby trpící dívka, odsouzená k životu mezi čtyřmi stěnami nemocničního pokoje. Jenže... Kdesi venku, za zdmi nemocnice, jsou Christina, Margareta a Birgitta, její tři sestry - ony však o její existenci nemají tušení. Nejsou pokrevní sestry, jsou sestrami díky tetě Ellen, která je vychovala. Christina je lékařka, Margareta vystudovala fyziku a Birgitta... Birgitta je šlapka, alkoholička a narkomanka. Každou z nich opustila matka, a každá z nich se s tím vyrovnává po svém. Pokud se s tím vůbec lze vyrovnat... Desirée touží po svých sestrách, chce, aby se o ní nakonec dozvěděly, mistrně rozplétá vlákna jejich životních příběhů. Nechce však vědět nic o příčinách vlastního postižení, nechce vidět svou matku.
Kniha je nesmírně strhující, sugestivně vyprávěný, podmanivý příběh o lásce, touze a věrnosti, stejně jako o lhostejnosti, aroganci a blahosklonnosti. Děj knihy začíná v padesátých letech ve Švédsku, a končí víceméně v současnosti, v devadesátých letech.
Dubnová čarodějka, román z poválečného Švédska, s titulem vypůjčeným od Raye Bradburyho, autorčina literárního vzoru, je příběhem mrtvého těla, v němž tepe živý duch. Spastická, paralyzovaná dívka za cenu nesmírné námahy komunikuje se světem tím, že fouká do trubičky spojené s počítačem, ale jejímu bystrému intelektu dělají za dlouhých nocí společníky Albert Einstein, Carlo Ginsburg nebo Stephen Hawking - i když jen prostřednictvím svých knih...

No a protože jsem spěchala, druhá (a poslední) byla na jistotu. Poslední výročí je další beztak zamotaný příběh od mé "staré známé" Liane Moriarty. Měli ještě Na co Alice zapomněla, ale tu jsem tam nechala na příště. 

Anotace:
Sophii táhne na čtyřicet, a ačkoliv je taková optimistka, že podle své kamarádky Claire nevidí sklenici zpola, ale úplně plnou, už i ji začínají trochu znervózňovat biologické hodiny a nová známost je přitom v nedohlednu. Neudělala chybu, když tak lehkovážně pustila k vodě Thomase, nejhodnějšího muže, jakého kdy poznala? Sophie začíná mít pocit, že její život uvízl na mrtvém bodě, když jednoho dne zjistí, že jí Thomasova mazaná prateta z Ostrova počmáraných blahovičníků ve své závěti odkázala něco tak nečekaného, že tím Sophii jako pohádková kmotřička obrátí život úplně naruby.
Grace je krásná ledová královna a má všechno, o čem kdy snila: manžela, který ji miluje, a čerstvě narozeného syna. Jak se s tím ale vypořádá, když vidí, jak se Sophie na oba toužebně dívá?
Veronice se v životě nic nedaří a na všechny má dopal. Nejvíc na pratetu Connii za to, že umřela a že do své závěti zahrnula zrovna Sophii! Veronika je odhodlaná závěť napadnout a hnát celou „kauzu“ až před nejvyšší soud. A taky vyřešit záhadu Ostrova počmáraných blahovičníků a napsat o tom knihu!

Opět jsem odešla se dvěma knihami. Musím se ovšem přiznat, že každou návštěvu se chodím koukat na dva kousky, které si chci hodně moc přečíst, ale vždy jsou půjčeny. Takže jsem je právě onen minulý týden rezervovala. No, nechám se překvapit, kdy mi napíší, že je tam mám. A pak tu nebudu mít jen dvě ale rovnou čtyři 😀

Dost spekulací. Co na ně říkáte? Četli jste některou?