Zaujalo mě #32

Po víc jak týdnu se opět hlásím a přináším další článek ze sekce Zaujalo mě. Dnes představím pět knih, které mě zaujaly minulý rok v červenci a jednu z nich dokonce mám doma. Tak se na ně pojďme podívat :)

Ona první (už zmíněná) kniha je Vlak osamělého muže od finského klasika Mika Waltariho. Jeho knihy jsou pro mě něco víc. Něco, u čeho se odreagujete, ale také se musíte více soustředit a dostane se Vám skvělého čtenářského zážitku. Tato kniha by mi letos dokonce pasovala do dvou úkolů ze Čtenářské výzvy na Databázi knih, jen se rozhodnout.. :)

Anotace:
Finského spisovatele Miku Waltariho (1908–1979) proslavil na celé světě román ze starověkého Egypta Egypťan Sinuhet. Přesto Waltari v Egyptě nikdy nebyl – ani před napsáním románu, ani po jeho vydání. O to víc cestoval do ostatních zemí, v nichž se jeho romány odehrávají. V knize Vlak osamělého muže z roku 1929 mladý Mika Waltari popisuje své první velké putování Evropou. Z Helsinek cestoval přes Berlín, Prahu (která v něm kupodivu zanechala dojem velmi nelichotivý), Vídeň, Budapešť, Bělehrad a Sofii do Istanbulu, odkud se pak vracel přes Dubrovník, Řím a Paříž zpátky domů. Je to poutavý popis Evropy, která byla deset let po konci první světové války ještě plná nadějí a iluzí, a také dojímavý deník mladého muže, jeho citového a tvůrčího hledání. Waltari se na podobnou cestu vydal znovu o dvacet let později, napsal o ní knihu Cesta do Istanbulu (česky vyšla v nakladatelství Hejkal roku 2003). V Istanbulu se odehrává několik jeho velkolepých historických románů, mj. Temný anděl, Krvavá lázeň a především Šťastná hvězda, která je jedním z nejpůsobivějších moderních zobrazení zhoubné totality. Vlak osamělého muže vychází česky poprvé (v překladu Markéty Hejkalové), a čeština je jediným cizím jazykem, do něhož byla kniha přeložena.

Druhým kouskem je V úkrytu od irské autorky Liz Nugent. Kniha jí vyšla minulý rok a už jen samotná obálka mě zaujala. Jednoduchá a přesto krásná. Ještě téhož roku jí vyšla Hádanka jménem Oliver, která je také velmi zajímavá.

Anotace:
Lydia Fitzsimonsová žije v dokonalém domě se svým milujícím manželem a synem. K úplnému životu touží po jediné věci. A je přesvědčená, že jí to manžel sežene. To poslední, co čeká, je smrt zaviněná její chorobnou touhou. Nicméně ani mrtvé tělo Lydii nezastaví. Akorát ji to ještě více popožene – ať to stojí cokoliv.

Nejsem mrtvá je první díl série Tajemství detektiva Jude Fontainové. Na svědomí ji má Američanka Theresa Weir, která ovšem píše pod pseudonymem Anne Frasier. Detektivka, která určitě skrývá napětí, tak jsem zvědavá...

Anotace:
Detektivka oddělení vražd Jude strávila tři roky zavřená v temné podzemní cele. Za tu dobu se naučila dokonale číst ve svém sadistickém vězniteli, takže se jí nakonec podařilo uprchnout. Jenomže návrat do normálního světa je mnohem těžší, než si Jude představovala – její přítel si během těch tří let našel novou ženu, kolegové z policejního sboru jí nevěří a všechny ostatní bezmála děsí. Přesto nastoupí zpět do služby a vzápětí začne řešit případ utonulé mladé dívky.
Všichni ostatní včetně jejího nového parťáka si myslí, že se jedná o sebevraždu, kdežto Jude je přesvědčená, že se jednalo o násilnou smrt. Nikdo se totiž nevyzná v duších zvrácených psychopatů tak jako ona…

Opět pseudonym, tentokráte však od Caroline Green, která si říká Cass Green. Vydala románový thriller Sama v černém lese. Spousta recenzí vyšla kladně, avšak na Databázi knih svítí modře, neboť má jen 78%. Mě to ale neodradilo, její kniha zní velmi lákavě a těším se, až si na ni udělám svůj vlastní názor.

Anotace:
Neve má ve třiceti zpackaný život. Po dlouhodobé známosti se rozešla s Danielem a mizerná práce jí nevynáší dost ani na nájem, takže jí nezbývá než bydlet u své sestry, švagra a jejich dvou malých dětí. Šťastný z toho samozřejmě není nikdo ze zúčastněných. Když se jedné noci vrací domů pěšky z nevydařeného flámu, dá se na mostě do řeči s tajemnou Isabelle. Ta se zničehonic vrhne do ledové Temže. Ještě větší překvapení však je, když se Neve po pár týdnech dozví, že jí Isabelle stačila odkázat domek uprostřed lesa. Neve sice nejprve váhá, zda může takový dar vůbec přijmout, ale její situace je tak bezvýchodná, že se rozhodne do domku na pár dní odjet a ujasnit si, co dál. Už cestou začne svého rozhodnutí litovat – a pak namísto pohádkové chaloupky s doškovou střechou najde pevnost s mřížemi v oknech. Koho se Isabelle tolik bála a co ji dohnalo k sebevraždě? A nehrozí totéž i Neve?

Poslední knihou jsou Hořící stromy. Tu má na svědomí Švédka Kristina Ohlsson. Její knihy jsou hodně oblíbené a musím podotknout, že na její tvorbu se moc těším. Ne jen že mě nalákala svou sérií Fredrika Bergmanová a Alex Recht (Kniha Zlín jí navíc vtiskli naprosto nádherně jednoduché a tajemné obálky), ale ještě navíc mě láká svou novou sérií s Martinem Bennerem. No není toho málo?

Anotace:
Lukas záhadně zmizí několik dní před maturitou. O tři týdny později je nalezen těžce zraněný. Utrpěl také částečnou ztrátu paměti. Je už třetím člověkem, který podobným způsobem zmizel, ale on jediný se vrátil. Dcera souseda Gunnara Fanny takové štěstí neměla. Krátce před zmizením obou mladých lidí začal v zahradě domů, kde bydleli, záhadně hořet strom.
O deset let později se vrací do rodného města. Policii se stále nepodařilo odhalit, kdo stojí za únosy. Soused Gunnar se nedokáže smířit s pomyšlením, že záhada nebude možná nikdy rozluštěna, a je přesvědčen, že klíčem k ní je právě Lukas.
Ve stejnou dobu se na starodávnou faru s neblahou pověstí nastěhuje mladá dvojice Anna a David. Ovzduší domu Annu nesmírně zneklidňuje. Když najde v zahradě ukrytý železný kříž, je jí jasné, že jim někdo chce uškodit. Anna se navzdory nebezpečí, že ji všichni budou považovat za nepříčetnou, pokouší zachránit sebe i Davida. Zdá se, že už však je příliš pozdě... a pak v jejich zahradě vzplane strom.

Tímto pro dnešek končím, jdu pokračovat ve čtení a zítra se můžete těšit na recenzi Metoda 15/33. Ještě se Vás ale zeptám, zda jste některou knihu četli a zda se na některou třeba chystáte.

Anotace a fotky knih jsou vypůjčeny z Databáze knih.