Recenze ✩ Velké maličkosti ✩ Jodi Picoult

Autor: Jodi Picoult
Originální název: Small Great Things
Přeložila: Alexandra Fraisová
Obálka: Soňa Šedivá
Nakladatelství: Ikar
Rok a místo vydání: 2017, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 528
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-249-3451-8

O knize:
Ruth je černoška pracující na novorozeneckém oddělení, má dvacetiletou praxi a je jedna z nejlepších. Když však převezme po noční šichtě veškeré informace o právě narozených miminkách, zajde se na jedno podívat. Davis Bauer vypadá zdravě, jen by mohl mít šelest na srdíčku, který ovšem může za pár dní zmizet. Rodiče malého však se sestrou spokojeni nejsou a Ruth si od své nadřízené později vyslechne, že k nim má zákaz. Proč? Protože je černoška. Ruth je zaskočena a poté, co se Davis dostane do potíží, začne váhat, zda uposlechnout rozkaz či chlapce zachránit. 

Jakou cenu má něčí život? A co když se vše, v co věříte, rozplyne v prach a najednou jsou všichni proti Vám? Co když z Vás, slušného člověka, udělají vraha? Zlého člověka? Odsouzence? To přece bílí umí, no ne? Rozjíždí se vyšetřování a soudní řízení, které má rozhodnout o vině…  

Můj názor:
Kniha Velké maličkosti je tento rok už čtvrtá kniha, kterou jsem od Jodi Picoult otevřela a s nadšením se začetla. Každá je naprosto jiná a přeci si jsou v mnohém podobné. Mají podobný základ, jen lidé, prostředí, nemoc, a situace jsou jiné. Každá zasáhne jiným, svým osobitým způsobem a v mnohém na ně musíme neustále myslet. Přesně takové autorčiny knihy jsou, a proto se k nim ráda vracím. Protože očekávám další znamenitý příběh, který mě zasáhne a nabourá už tak dost mou nabouranou morálku a hodnoty. Protože její knihy prostě nedokážete odložit. 

Přátelé se k tobě můžou otočit zády. Ale víš, co je nejlepší, když máš ségru? Ta je navždycky.

Velké maličkosti se nezabývají ničím menším, a sice rasismem. Toto téma je neustále na denním pořádku a ne všichni jsou ochotni na toto téma debatovat či jen vůbec pomyslet. Hodně z nás je slepých a nevidoucích, avšak když se o něm nebude mluvit, nikdy se to nezmění. Jenže… Chce to opravdu změnu? Já sama nejsem rasista, a přesto mě autorka přesvědčila o tom, že i těmi drobnosti jsme rasisti absolutně všichni. Téma, které by vydalo na několik debat, dní, měsíců a stejně by se nic nevyřešilo. Protože toto je neřešitelné téma a nikdy nebudou všichni spokojeni. Ale kdo může říct: "my jsme ti správní"? Není to moc troufalé? Kdo se může povýšit nad ostatní lidi? Není to moc odvážné? A já Vám můžu zaručit, že po přečtení této knihy spoustu věcí přehodnotíte…

Teď ovšem ke knize samotné. Ruth je matka, vdova, dcera, sestra, přítelkyně, černoška, milující osoba i sestra v nemocnici. Celý život žije slušně, ze všech sil vychovává syna tak, aby měl to nejlepší a jednoho dne mohl jít na vysokou a něco dokázat. Být třeba právníkem či doktorem. Nebo politikem? Vždyť Obama byl prezidentem, tak proč ne její syn? Celý život je zvyklá pomáhat druhým a co víc, nejen že miluje svou rodinu, ale i svou práci. Je totiž sestra na novorozeneckém a další narozené miminko bere jako zázrak. Vždyť co je na světě nejkrásnější? Ta čistota nevinného, právě narozeného dítěte. Její práce je náročná a ona je uznávanou a dobrou sestrou. Avšak jen do doby, než se seznámí s Bauerovými.

Mladí manželé Bauerovi čekají první miminko a moc se na něj těší. Na svého syna, kterého budou vychovávat, rozmazlovat a chovat. Jenže do pokoje vstoupí černá sestra, Ruth, a jejich sen se zprvu rozplyne. Okamžitě žádají jen bílý personál a Ruth je dotčena. Vždyť proč by ji měli odvolávat, je stejně dobrá jako všichni ostatní. O nic lepší to pro ni není, když musí stejně malého Davise pohlídat a vzápětí je před těžkým dilematem: zachránit tak krásné a nevinné miminko nebo se řídit rozkazy vydány nemocnicí. Toto rozhodnutí je opravdu těžké a po celou dobu jsem byla s Ruth. Ale jak můžete uposlechnout nesmyslný příkaz, když vedle Vás leží bezmocné miminko? Těžké rozhodnutí, které Ruth převrátí život vzhůru nohama, a já jen nechápala a lapala po dechu. 

Bauerovi se samozřejmě také hlásí o své slovo, stejně jako Ruthina právnička. Ale Bauerovi jsou zvrácení a dle mého špatní lidé. Ani s jedním jsem nesoucítila, i když tam pár slabých chvilek bylo. Dlouho se mi nestalo, abych k někomu cítila takovou zášť a ještě ke všemu nechápala, jak jim to může tak dlouho procházet. Turk nás seznámí se svým životem, od útlého dětství a přiblíží, proč je takový, jaký je a co to z něj udělalo. Jejich sleziny byly šílené a nedokážu si představit, že by v takovém prostředí měli malého Davise vychovávat. A jak Ruth poznamenala: "miminko se narodí čisté a nevinné, ale jeho rodiče z něj udělají kopii sebe a špatného člověka". A na tom je zatraceně hodně pravdy.  

Rovnoprávnost znamená chovat se ke každému stejně. Rovnost znamená brát v potaz odlišnosti, aby všichni měli šanci uspět. To první zní fér, to druhé fér je. Jako když dáte stejný vytištěný test dvěma dětem. Ale pokud je jedno z nich slepé a druhé vidí, už to rovné není.

Kniha má opravdu veliký potenciál, skvělý námět a autorka měla velikou odvahu, že se do tak těžkého příběhu pustila. Ne jen že mi mnoho dala a na spoustu věcí jsem se začala dívat jinak, ale ještě jsem četla něco tak bolestného a svazujícího. Jodi Picoult uhodila hřebíček na hlavičku a v její poznámce najdete vysvětlení, díky kterému pochopíme ještě více. Četlo se to velmi pěkně, svižně, nemělo to snad žádné hluché místo a bylo to i napínavé. Hlavně až do samého konce jsem netušila, jak to dopadne. Tedy ne, měla jsem jasnou představu, jak to skončí. Ale Jodi mě tak fenomenálně vyvedla z omylu, že jsem poslední stránky dočítala s nevěřícností a kroucením hlavou. A já si byla tak jistá… 

Knihu Velké maličkosti můžu jedině doporučit. Pokud jste už tak udělali, víte, o čem píšu a pokud ještě ne, neváhejte a zajděte si do knihkupectví nebo knihovny. Zaručuji Vám, že nebudete litovat. Ne jen že přehodnotíte některé postoje, spousty věcí Vám dá, ale ještě zažijete skvělý čtenářský požitek s úžasně nečekaným koncem.      

Bodování: