Autor: Jodi
Picoult
Originální název: Lone Wolf
Přeložila: Ivana Nuhlíčková
Obálka: Jana Šťastná
Nakladatelství: Ikar
Rok a místo vydání: 2013, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 416
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-249-2238-6
Originální název: Lone Wolf
Přeložila: Ivana Nuhlíčková
Obálka: Jana Šťastná
Nakladatelství: Ikar
Rok a místo vydání: 2013, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 416
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-249-2238-6
O knize:
Luke Warren je zvláštní a přesto oblíbený muž. Je proslavený svou láskou k přírodě, ale především k vlkům. Jeho oddanost je tak veliká, že v rámci výzkumu dokonce odešel od své rodiny hledat vlčí smečku do kanadské divočiny, kde s nimi strávil téměř dva roky. Jenže jeho vlastní rodina nemá pro vše pochopení a tak není divu, že se rozpadla. Když se Luke se svou dcerou ocitá v nemocnici po vážné autonehodě, jeho bývalá žena Georgie zavolá čtyřiadvacetiletému synovi do Thajska, kam před šesti lety utekl, aby se vrátil. Jeho naděje na usmíření s otcem se nekoná, neboť má vážná poranění a je v kómatu. Naskýtá se otázka, zda má cenu ho udržovat při životě na přístrojích. Jeho sestra Cara ale vše vidí jinak a jejich názory se rozcházejí.
Luke Warren je zvláštní a přesto oblíbený muž. Je proslavený svou láskou k přírodě, ale především k vlkům. Jeho oddanost je tak veliká, že v rámci výzkumu dokonce odešel od své rodiny hledat vlčí smečku do kanadské divočiny, kde s nimi strávil téměř dva roky. Jenže jeho vlastní rodina nemá pro vše pochopení a tak není divu, že se rozpadla. Když se Luke se svou dcerou ocitá v nemocnici po vážné autonehodě, jeho bývalá žena Georgie zavolá čtyřiadvacetiletému synovi do Thajska, kam před šesti lety utekl, aby se vrátil. Jeho naděje na usmíření s otcem se nekoná, neboť má vážná poranění a je v kómatu. Naskýtá se otázka, zda má cenu ho udržovat při životě na přístrojích. Jeho sestra Cara ale vše vidí jinak a jejich názory se rozcházejí.
Jak se nakonec
dohodnou? Má Luke šanci na zotavení nebo je to jen zbožné přání? A co jejich
sourozenecký vztah, budou spolu po tolika letech vycházet?
Můj názor:
Vlk samotář je pro mě už šestá kniha, kterou jsem od této autorky otevřela. Ještě předtím jsem byla ale tak trochu upozorněna, že je nejslabší z celé její tvorby. Musím se přiznat, že se mi pak do ní moc nechtělo, ale přesto jsem byla zvědavá.
Vlk samotář je pro mě už šestá kniha, kterou jsem od této autorky otevřela. Ještě předtím jsem byla ale tak trochu upozorněna, že je nejslabší z celé její tvorby. Musím se přiznat, že se mi pak do ní moc nechtělo, ale přesto jsem byla zvědavá.
Jizvy jsou mapou vedoucí k bolesti, kterou v sobě člověk pohřbil příliš hluboko, než aby si ji pamatoval.
Jako vždy, i
zde se podíváme na zoubek několika lidem. A sice Lukovi, Edwardovi, Caře,
Georgii, Joeovi a Helen. Opět se skoro okamžitě chytnete a jen tak se
nepustíte. Protože je to psáno chytlavě a zajímavě. Podíváme se do rozvrácené
rodiny, která má nějaké to tajemství, ale která zoufale křičí po obnově a
ucelení. Také otázka eutanazie je ožehavé téma a po celou knihu jsem se
neustále ptala, jak bych se zachovala já.
Zajímavostí je,
že se zde hodně popisuje fungování vlčí smečky jako rodiny a hodně nám o ní
řekne právě Luke. Toto vyprávění a jeho zkušenosti byly hodně zajímavé a
bohužel musím poznamenat, že pro mě byly zajímavější než celý spor mezi Carou a
Edwardem. Jeho život věnovaný těmto zvířatům mě nabudil zvědavostí a
v podstatě okamžitou vycházkou do lesa.
Zatímco se
dovídáme o životě a hierarchii ve smečce, Edward s Carou se přou. Neustále
se mi vkrádala myšlenka, že jako sourozenci spolu přece musí vycházet. Ale
chápu, že je to někdy obtížné. Jenže, tady se rozcházeli na dost těžké a
nebezpečné otázce, kdy její uskutečnění už nelze vzít zpět. A co víc, každý
z nich má nějaké tajemství, které nechce za žádnou cenu prozradit, a já si
pořád říkala: "tak to řekni". Řekli, ale až na konci knihy a
v podstatě jsem něco takového tušila. Z čehož vyplívá, že si od
autorky budu muset dát asi chvíli přestávku, protože začínám předvídat konce
příběhů a to není dobré.
Rodinu nedělá rodinou to, že se všichni pořád chovají správně, ale naopak to, že dáte druhou šanci lidem, kteří něco pokazí, a vy je přesto milujete.
Když bych to
chtěla trošku rozvést (přece jen mám Jodi
Picoult načteno už docela dost), autorčiny knihy jsou v podstatě na
jedno brdo. Zabývá se silnými tématy, které umí bravurně zpracovat a dokáže se
mnohým dostat pod kůži. Její témata jsou lékařského či sociálního rozpoložení a
vždy se najdou dvě strany, které mezi sebou vedou spor. A mnohdy to dojde
k soudu. A právě toto mě začíná unavovat. Už tolikrát jsem četla soudní
rozepře, že si začínám říkat, že se Jodi
Picoult drží jistého schématu, který je sice osvědčený, ale pro mě už
obehraný. Pravda, vždy se dozvím něco nového, však si na všech knihách dává
záležet a pracuje s pravdivými a ověřenými fakty, ale dá se to číst
neustále dokola?
Závěrem tedy
napíšu, že to nebyla nejslabší kniha, protože za tu považuji úplně tu první, co
jsem četla, a to je Desátý kruh. Každopádně
bych Vás nechtěla odradit, přece jen jsou její vyprávění o vlcích velmi
zajímavé. Ale jak jste už možná poznali, od autorky si dávám chvíli oddych.
Pěkná recenze :) Od autorky jsem zatím nic nečetla, zrovna tahle mě moc neláká, ale rádabych si nějakou od ní přečetla. :)
OdpovědětVymazatTouhle bych asi nezačala, ale určitě neváhej. Její knihy jsou vážně dobrý :)
VymazatU téhle autorky taky pořád pokulhávám se čtením jejích knih, přitom mě tak lákají :-)
OdpovědětVymazatA že je Vlk samotář její neslabší kniha, jsem slyšela (četla) také ...
To znám. Je spousta knih a autorů, po kterých neustále pokukuji a kteří mě lákají, ale stále jako bych se jim vyhýbala.. Ale věř, že nebudeš litovat. I přes malou přestávku se k ní hodlám vrátit a dočíst zbytek jejích knih :D
Vymazat