Z knihovny #22

Velmi nedávno jsem psala, konkrétně v článku Zaujalo mě #20, že duben byl pro mě knižně dost mínusový. Přečtené jen dvě knihy, do knihovny jsem nešla a ani si žádnou nekoupila. Kdežto květen zatím vypadá slibně. Už dočítám druhou knihu a ve středu jsem byla v knihovně i na poště pro balík. Prvně se ale podíváme na zoubek knihovně.

Myslím, že nikoho nepřekvapím. Znovu jsem si půjčila 3 knihy a v podstatě jedu v zajetých kolejích. Prvně jsem šla pro Písečného muže, protože závěr Svědkyně ohně mě tak navnadil, že prostě musím vědět, jaké je pokračování a jak se s tím vším Joona vypořádá. Takže je i nad slunce jasné, jaká kniha mě po Létě plného neskutečných věcí, které právě čtu, čeká.

Anotace:
Jedné chladné zimní noci se ve Stockholmu objeví mladý muž, jenž kráčí podél železničního mostu. Je silně podchlazený a má těžký zápal plic. Kromě toho v nemocnici vyjde najevo jeden šokující fakt: podle úmrtního listu má být tenhle člověk už sedm let mrtvý. Zabil ho sériový vrah Jurek Walter, jehož poté, co ho Joona Linna zatkl, soud poslal na léčení na psychiatrii v naprosté izolaci. Ale kde ten člověk celé ty roky byl?
Starý případ se znovu otevře. Zdá se, že někdo se snaží dostat pod kůži sériového vraha. Je třeba jednat rychle, protože čas běží. Lars Kepler svým čtvrtým románem překonává veškerá očekávání.

Druhá kniha je také jasná. Šla jsem se podívat na Jodi Picoult a měli tam Vlka samotáře. Dokonce jsem zjistila, že mají i novinku Velké maličkosti, na kterou jsem také zvědavá. Takže si ji zkusím půjčit příště, když se na mě usměje štěstí. No a pak končím, protože nic víc v knihovně od Jodi Picoult nemají… Vlk samotář je ale zajímavý tím, že po celou knihu nás provázejí vlčí stopy a menší kresby tuší z lesa, jako třeba šiška, hřib s motýlem či bobr. A to je velmi milá změna a právě díky této změně se na knihu moc těším.  

Anotace:
Když vlk v divočině ví, že nadešel jeho čas, že už své smečce není k užitku, rozhodne se vytratit. Zachová si hrdost a zemře tak, jak žil. Lidé takové štěstí nemají. Luke Warren strávil celý život výzkumem života vlků, dokonce s nimi nějakou dobu i žil – rozumí jim lépe než vlastní rodině. Když po vážné dopravní nehodě upadne do komatu, musí o jeho osudu rozhodnout Edward a Cara, jeho již dospělé děti, kteří jsou tak nuceni se znovu konfrontovat s mužem, kvůli němuž.

No a poslední kniha je netradiční a tentokrát na mě nevykoukla u pultu mezi novinkami, tentokrát jsem si pro ni šla sama. Je jí Porodní bába od finské autorky Katja Kettu. Už od vydání jsem si ji chtěla strašně moc přečíst, jenže v Mahence ji měli vždy vypůjčenou a teprve nedávno přibyla u nás. A konečně se na mě usmálo štěstí. Doma jsem jí ihned prolistovala a panečku, to bude jízda. Sice smutná, ale věřím, že mi kniha ledacos dá :)

Anotace:
Je pozdní léto roku 1944 a v oblasti Pečenga na severu Finska probíhá laponská válka. Nemanželská dcera ze šamanské rodiny, odmalička odsunutá na okraj společnosti, vykonává důležité povolání porodní báby. Její život, to jsou cesty v nočním mrazu, pach dezinfekce a krev. Všechno se však změní, když potká nacistického důstojníka Johannese, který se „na ni podívá, jak se ještě nikdy nikdo nedíval“, a bezhlavě se do sebe zamilují. Hrdinka pak z vlastní vůle následuje německé šiky do vojenských a vězeňských táborů, kde pomáhá jako polní zdravotní sestra. Zatímco dříve však děti vítala do světa, zde se z ní stává anděl smrti a nakonec i ji semelou nemilosrdná kola dějin. Příběh je ojedinělým ztvárněním palčivé a rozporuplné kapitoly v dějinách Finska, z níž dodnes některé rodiny nesou cejch. Kniha získala v roce 2012 významnou Runebergovu cenu, byla přeložena do více než deseti jazyků a na její motivy se natáčí i film.

Prozatím končím, jdu napsat druhý článek. Tentokrát o mých novinkách a následně nějakou tu recenzi. A s knihovnou se znovu ozvu předpokládám zase za dva měsíce :D