Přeložili: Jiřina Vrtišová, Oldřich Liška, Jan Rak
Doslov napsal: Emanuel Frynta
Ilustrace: Cyril Bouda
Přebal a vazbu navrhl: Leo Novotný
Grafická úprava: Antonín Dvořák
Nakladatelství: Mladá Fronta; edice Knihovna československé mládeže (svazek 136)
Rok a místo vydání: 1969, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 224
Zdroj: moje knihovna
1. vydání
ISBN 23-126-69
O knize:
Soubor 32 pohádek a povídek.
Dočteme se o princeznách, princích, pasáčcích, tulácích, dětech… O své slovo se hlásí i zvířátka, třeba slepičky, kohouti, slimáci, myšky a ještě další. A samozřejmě tu ožívají rostliny a věci.
Můj názor:
Původně jsem si knihu vybrala, protože jsem chtěla přečíst něco mého a ještě nečteného. Ale hlavně jsem chtěla něco jednoduchého, co bych během chvíle mohla vrátit do své knihovničky. Jak šeredně jsem se spletla. S neustálým odkládáním jsem to četla 10 dní, ve skutečnosti asi měsíc. Ne že by byla až tak špatná. Zkrátka toho bylo příliš. Tolik jiných pohádek, zvláštně zpracované. Bez odkládání to prostě nešlo.
Jak už jsem psala, každá je jiná. Najdou se i takové, které nejsou až tak zajímavé. Některé ve mně zanechaly rozporuplné pocity, jiné byly kouzelné a jiné děsivé. Dost často na Vás dýchne smrt nebo něco zlého. Některé jsou depresivní. Ale vzhledem k tomu, že je jich tu tolik, se to vyvažuje.
Nedoporučila bych to asi každému a dětem spíše těm otrlejším. A dá se říct, že v každém kratičkém příběhu najdeme nějaké to moudro a ponaučení. A právě toto se mi na těchto pohádkách líbí, v každém příběhu najdeme něco, nad čím se pozastavíme a řekneme si: "ano, to je pravda, ale jak se zachovat či co udělat, aby to byla pravda i ve skutečném životě? Co pro to mohu udělat?" Protože když si toto člověk uvědomí, svět by byl o hodně lepší :)
Mě se nejvíce líbily Křesadlo, Přítel na cestách, Je to naprosto jisté, Polévka ze špejle od klobásy, Stará svítilna a Divoké labutě. Nejméně asi Létající kufr. Najdeme tu i autorovy nejznámější pohádky, jako třeba Malá mořská víla, Ošklivé káčátko, Princezna na hrášku, Císařovy šaty nebo Sněhová královna. Nejpodivnější pohádka, bych řekla, je Stín.
Shrnuto, sečteno: kniha obsahuje spoustu rozmanitých příběhů, v kterých by si určitě každý našel to svoje. Neboť i když jsou některé děsivé, ty další jsou hezké, roztomilé a úsměvné. Dovíme se spoustu příběhů, které nejsou tak typické a na které nejsme tak zvyklý (Jeníka a Mařenku nebo Červenou Karkulku fakt nečekejte). Je to přes sto let staré a pořád to má své pohádkové kouzlo. Dýchne na Vás atmosféra, každého příběhu s jiným vánkem.
Bodování:
Pohádky od H.CH.Andersena mám ráda (teda ty známější) a souhlasím, že si člověk musí uvědomit, jednak jak staré jsou a druhak co autor zamýšlela a skryté poselství v nich ukryté. Sbírka vypadá vážně krásně. A moc se mi líbí tvoje recenze. :)
OdpovědětVymazatDěkuji :) Na těchto pohádkách je úžasné to tajemství a moudro, které je v nich ukryté. Ale člověk na ně opravdu musí mít tu náladu.
Vymazat