Originální název: Valkea kuin lumi
Přeložila: Johana Sandqvist
Nakladatelství: Egmont
Rok a místo vydání: 2014, Praha
Vazba knihy: vázaná
Počet stran: 200
Zdroj: moje knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-252-3200-2
2. díl ze série Lumikki Anderssonová – zde mohou být zodpovězeny otázky z předešlého dílu!!
O knize:
Lumikki se po nedávných událostech vydává do Prahy, aby si odpočinula, poznala jiné město a hlavně aby byla chvíli sama. Potřebuje si utřídit myšlenky a nepotkávat se s lidmi, kteří jí jsou stále poblíž.
Praha je krásné město, to si Lumikki uvědomuje. Jenže pobyt jí překříží dívka, která začne tvrdit, že je její sestra. Lumikki je zaskočená a nechce tomu věřit, ale po té, co vše do sebe začne zapadat, nebude mít jinou možnost, než Lence uvěřit. Její sestra je opředena tajemstvím, a když pochopí, kdo je Bílá rodina, pochopí, že ji musí zachránit. Opět jí půjde o život a věc začne být velmi nebezpečná.
Podaří se Lumikki Lenku zachránit? A co na to její rodiče, na znovunalezenou dceru?
Můj názor:
Rozhodla jsem se vrátit k Lumikki Anderssonové, přece jen mi tu její další dvě pokračování leží delší dobu a ráda bych měla uzavřenou další sérii. Po celkem povedeném prvním díle jsem byla zvědavá, kam se autorka posunula a jakou situaci Lumikki vymyslela.
Hned na prvních stránkách nám autorka připomene, co se stalo v prvním díle. To je velké plus, protože moje vzpomínky byly jen matné. V ději je použito hodně angličtiny a švédštiny. Toho se bát nemusíte, angličtina je jednoduchá a pak je to překládáno. Spíš je to takové milé zpestření.
Lumikki hodně vzpomíná na svou lásku Liekki. Bohužel na ni vzpomíná až moc, jakoby autorka nevěděla, o čem psát a snažila se knihu natáhnout. Pro mě byly tyto informace nezáživné a matoucí (rychlé přeskakování do minulosti). Daleko zajímavější pro mě byl skutečný děj, její návštěva Prahy, Lenka a Bílá rodina, takže ano, vzpomínání na Liekki bylo rušivé.
Co bych ještě zmínila, je časté přirovnání k muminkům. Nevadilo mi to, autorka je má asi hodně ráda. Nebo se to snažila vnutit Lumikki, ale k ní mi to vůbec nesedí, protože naše hlavní hrdinka je jiného rázu. Spíš to ve mně vyvolávalo sentimentální pocity a přiblblý úsměv na tváři. A ještě zmíním stínové divadlo o dvou princeznách. Bylo to zajímavé, do děje vneslo trochu nadšení.
Jestli se mi Rudá jako krev líbila, Bílá jako sníh je mizerná. Až jsem se kolikrát přistihla, že jsem nevěnovala pozornost ději nebo jsem se musela nutit ke čtení. Spousta zbytečných odboček, nudných částí a opět nemožný děj. Neustále jsem si říkala, jak by mohla být Lenka její sestra a samozřejmě do sebe všechno pěkně zapadá, ale toto je opravdu přitažené za vlasy. Bílá rodina je šílená, ale pořád nechápu, jak v tom celém mohla sehrát tak významnou roli. Z Lumikki se prostě stala malá superžena a pro mě je to, sice celkem dobře čtený, jeden velký nesmysl…
Bodování:
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš čas strávený čtením příspěvku a případným komentářem :)