Recenze ⭑ Pomněnčino dítě ⭑ Amanda Prowse

Autor: Amanda Prowse
Originální název: Clower's Child
Přeložila: Jana Šimonová
Obálka: Jiří Miňovský
Nakladatelství: Omega; edice Knihy Omega
Rok a místo vydání: 2017, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 288
Zdroj: knihovna
ISBN 978-80-7390-349-7

O knize:
Dot žije se svou matkou, otcem a mladší sestrou na okraji Londýna. Její matka se snaží, seč může, aby další dny měla její rodina dát co do úst, kde spát a co si obléct. Dot jí v tom pomáhá, avšak když jí cestu překříží mladík ze Svaté Lucie, odkud do Londýna přicestoval spolu s rodinou díky pracovním záležitostem, okamžitě ztratí hlavu, půdu pod nohama a zamiluje se. Prožije neukojitelnou, vášnivou a bohatou lásku. Avšak jejich rodiče a široké okolí jsou jiného názoru. Sol je černoch a to se pro slušné děvče nehodí. Přestojí to a budou spolu žít až do konce svých dní nebo se musí odloučit a nikdy se nevidět..?

Můj názor:
Když jsem knížku objevila v knihovně, neskutečně jsem se na ni těšila. Četla jsem dost kladných recenzí a moje zvědavost byla takřka hmatatelná. Amanda Prowse má na svém kontě už několik knih, avšak Pomněnčino dítě je pro mne novinka. Na zadní straně obálky jsem si přečetla ohlasy a moc dobře si pamatuji, jak jeden z nich hlásal (není to přesné, ale tak nějak to bylo): "Amanda Prowse píše výtečné příběhy o životě a každá její kniha vyrazí dech." No jo, ale stála ta kniha opravdu za to?

Hned s prvními stránkami mi bylo jasné, že se knihy jen tak nepustím. Okamžitě jsem byla vtáhnuta do příběhu, do té doby. Amanda píše tak lehce, poutavě a zajímavě, že snad každý musí být polapen. Její vypravěčský um je jeden z nejlepších, s jakými jsem se doposud setkala. Asi tak za větší polovinou, když už bylo po té "velké akci", jsem se začala trochu nudit. Najednou to bylo protáhlé a nic moc se nedělo. Neustále ty samé problémy, situace a řeči. Až když se život Dot znovu posunul o něco výše, jsem znovu ožila a dočetla takřka jedním dechem.

V knize se setkáme s velmi závažným tématem, a sice rasismem. Příběh je zasazen do ne zrovna vzdálené doby, tedy 60 let minulého století, pokud mě má paměť neklame. A do Londýna, kde bych neřekla, že to bylo až tak vážné. Ale přece jen, předsudky jsou předsudky a masa lidí se svými názory je masa lidí se svými názory. Dot si vytrpěla své a za svou lásku nemohla bojovat. O to to pro ni bylo horší a celé to prožívala tak srdceryvně a žalostně, až jí muselo být líto snad každému. Bohužel, v knize nikoli…

Dot prožila svou první lásku. Poznala, co znamená milovat a být milována a co je věrnost a oddanost. Už v tak útlém věku pochopila, že podpora od svého milého je to nejcennější a nejhezčí, co se může stát. A hlavně se rozhodla splnit si svůj sen a jít si za ním. Ovšem jedna situace předcházela druhé a bohužel poznala i tu druhou stránku lásky. Nechci tu prozrazovat moc, přece jen je o čem psát a tato kniha má tak neuvěřitelný spád a věřte mi, že je opravdu o čem diskutovat.

Když se Dot dostala na farmu v Kentu, soucítila jsem s ní. Sama jsem zatím nic takového nezažila, tedy ne tento důsledek a doufám, že se tak nikdy nestane. Ale přesto mi jí bylo líto a pořád jsem věřila, že se karty obrátí. Neprošla jsem si ani tím prvním případem, který by byl nejvhodnější, takže nemůžu plně poznat její bolest, jakou si procházela. Ale tuším a i tak to pro mě bylo těžké. Myslím, že pokud si někdo neprojde aspoň první částí zážitku Dot, nikdy plně nepochopí její obavy, strach, neustálou naději a hlavně bolest. Ta jde s jejím životem ruku v ruce.

Pomněnčino dítě je skvělá kniha, která by Vám neměla uniknout. Amanda Prowse píše opravdu úžasně, doslova Vás pohltí a moc dobře vím, že pokud bude přeložena další její kniha (a v to pevně věřím), nebudu váhat ani na minutu. A vy byste také neměli :)  

Bodování: