Recenze ⭑ Ostrov v Ptačí ulici ⭑ Uri Orlev

Autor: Uri Orlev
Originální název: Ha-i bi-rechov ha-ciporim
Přeložila: Lenka Bukovská
Ilustrace: Ora Eitan
Ilustrace na obálce: Tomáš Řízek
Nakladatelství: Práh
Rok a místo vydání: 2013, Praha
Vazba knihy: vázaná
Počet stran: 184
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-7252-433-4

O knize:
Alex je jedenáctiletý chlapec, který žije se svým otcem v ghettu. On jako jeden z mála může pracovat v továrně na provazy, nikdo ale nesmí vědět, že má dítě. A tak se Alex schovává vždy, když odchází do práce. Jako spousta jiných rodičů schovávající své děti. Jenže situace se změnila. Němci se rozhodnou je poslat do táborů a Alexovi se za pomoci jejich kamaráda podaří utéct a schovat se. Ve své skrýši má počkat na svého otce, třeba i rok, kdyby to bylo třeba. Podaří se mu přežít samotu? Najde ho jeho otec? A vydrží se schovávat tak dlouho, bez povšimnutí?

Můj názor:
Na začátku knihy je krátká předkapitola, která se jmenuje Představte si… Ori Orlev jako dítě zažil 2. sv. válku a i když to všechno z vyprávění známe, seznámil nás s tehdejší situací. Jak to tenkrát vypadalo ve Varšavě a ghettu…

Příběh je poutavý a napínavý. Je v něm ona bolest, strach, ponižování a hrůza, kterou Židé zažili a museli strpět. Alex se musí potýkat se strachem, hladem, žízní. Prostě s věcmi, které nám přijdou jako samozřejmost. Ovšem v ohledu, který si mi nedokážeme představit. Vždyť kdo se schovával a klepal se strachy, aby ho nenašli Němci a hned nezastřelili?

Alex je cílevědomý chlapec, který musí přemýšlet za pochodu. Jediné, co ho zajímá, je skrýš, jídlo, pití, oblečení. Vlastně se všechno snaží zařídit dřív, než si pro něho přijde jeho otec. Jak sám říkal: myšlenky a pocity si nechat až napotom. A tak se podle tohoto hesla řídil. Ale když se city doopravdy dostavily, bylo to silné.

Zjišťuje, komu může důvěřovat a komu ne. Důvěra byla totiž něco nepředstavitelného a komu věřit? Kdo je udavač a kdo je skutečný přítel? Náš malý hrdina na to vše musí přijít sám. A tak trochu mu v tom pomáhá i jeho myška Snížek, která mu dodávala odvahu. 

Tak nějak mi to přijde přitažené za vlasy. Protože jak může přežít jedenáctiletý chlapec? Sám v takové situaci? Ovšem jak to můžu vědět? Já si tím neprošla, třeba to bylo opravdu možné. Že se našly děti, které by tuto situaci zvládli a tím dospěli. Ale stejně mi to přišlo nepředstavitelné…

Toto téma mě pořád děsí. Ale svým způsobem se chci dozvědět něco víc. Jak jsem psala, tato kniha byla napínavá, takže jsem ji přečetla za jeden večer. Po sté stránce jsem byla rozhodnutá, že půjdu spát. Ale stále jsem si říkala: ještě jedna kapitola. A nakonec jsem ji zaklapla se zvláštním a zároveň spokojeným pocitem a těsně před půlnocí šla spát.

Na Databázi knih jsem četla, že by ji měli přečíst děti, aby tuto situaci více pochopili. Aby věděli, jak to vypadalo a jak se s Židy jednalo. A já s nimi souhlasím. Dejte tuto knížku svým dětem, nic tím nezkazíte. A sama ji všem vřele doporučuji :)

Bodování: