Originální název: Iisakin kirkko
Přeložil: Vladimír Piskoř
Grafická úprava: Jan d’Nan
Nakladatelství: dybbuk
Rok a místo vydání: 2007, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 144
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-86862-33-0
O knize:
Hlavní hrdina je starý muž, který je v důchodě a jeho manželka už dávno nežije. I na něj dolehne stáří a jednoho dne prodělá mozkovou mrtvici. Probouzí se v nemocnici, ale nikdo na něj nečeká. Nepamatuje si nic, jen mlhavé vzpomínky.
Po dobu, co je v nemocnici, si postupně vzpomene na vše potřebné. Na Kyllikki, svého syna, své dětství, svůj život. A při svém vzpomínání zjistí, že jediné, co od života očekává, je usmíření se svým synem.
Můj názor:
Kniha je to zvláštní a svým způsobem smutná. Každého z nás to čeká, jen každý z nás ten svůj konec bude mít jiný nebo podobný s někým jiným. Přesto jsem se rychle začetla a děj mě docela bavil. Autor píše zajímavě, lehce a docela poutavě. Nejvíce mě zaujaly vzpomínky na Kyllikki. Ale abych se přiznala, těch pár stránek bohatě stačí.
Otec si uvědomí, co je pro něj momentálně důležité a že nemá moc času. Jeho život proběhne během chvíle a pak nic. Pak nebude nic. Jeho rozpor se synem je zásadní. Každý má jiné představy, jiné sny. Ale hlavně každý věří v něco jiného. Otec to nedokáže pochopit, syn nepřijme fakt, že by to tak být nemohlo. Čeká je dlouhá cesta a chce to hodně času, aby se usmířili a pochopili.
Příběh ale není jen o usmiřování a vzpomínání na minulost. Náš hrdina prožívá život jak v nemocnici, tak v Petrohradě, kam se za synem vydá. Musí přetrpět další dva pacienty, kteří jsou s ním na pokoji. Potká nové lidi. Dostane se na policejní stanici. A mnoho dalšího.
Chrám svatého Izáka je kniha, na kterou musíte mít tu správnou náladu. Pak už to jde lehce a hravě (jak je to s takovým smutným tématem možné). Věřím, že si své čtenáře najde a já sama se k ní možná někdy vrátím :)
Bodování:
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš čas strávený čtením příspěvku a případným komentářem :)