Recenze ⭑ Báječné dny ⭑ Raphael Montes

Autor: Raphael Montes
Přeložila: Markéta Polochová
Obálka: Milan Sládek
Nakladatelství: XYZ
Rok a místo vydání: 2017, Praha
Vazba knihy: e-kniha
Počet stran: 286
1. vydání
ISBN 978-80-7505-679-5
O knize:
Teo je mladý student medicíny. Žije se svou matkou, která je po tragické nehodě na vozíku. Jednoho večera pozná na barbecue mladou dívku jménem Clarice, do které se okamžitě zamiluje. Ona ale jeho lásku neopětuje, dokonce má přítele Brena. Co všechno je Teo ochoten obětovat, aby ji získal? Co všechno je ochoten udělat, aby pochopila, že ji opravdu miluje? Čeho všeho se dopustí, aby pochopila, že má jeho lásku opětovat a neexistuje žádné ne?

Můj názor:
Knihu Báječné dny jsem si pořídila asi před půl rokem (spolu s Je mi třicet a jsem single), ale ne a ne najít tu správnou chvíli, abych ji přečetla. Až když jsem byla na podzim nemocná a měla jsem u doktora čekat v čekárně, tak co si vzít s sebou? Nakonec jsem tuto knihu četla asi tři měsíce a vždy jen když jsem někam šla nebo jela. Hrozné, já vím. Ale proč mi trvalo tak dlouho, než jsem ji konečně dočetla?

Je to jednoduché. Tahle kniha není tak dobrá, jak se zdá a já raději dávala přednost tištěným knihám. Po tak dlouhé době jsem zapomněla, o čem příběh je a taky jestli to je román (což jsem si původně myslela) nebo thriller. Nejprve se seznámíme s hlavním hrdinou a řeknu Vám, že to bylo děsné. Už při prvních řádkách jsem si říkala, že to nebude dobré. A pak přišel zlom a mé obočí vystřelovalo překvapením vzhůru a já nestačila zírat. Teo, hlavní hrdina, je opravdu magor. Dokonalá ukázka psychotického maniaka a autor to na nás nahrne hned v první kapitole (pokud má paměť neklame).

V podstatě je to jednoduchý příběh, který je psán docela čtivě a poutavě. Ale přesto tomu chybí takový ten švih. Hlavně skáčou z jedné akce do druhé a samé nepředstavitelné scénáře, kdy Teo s Clarice jsou jako na houpačce a já najednou nevěděla, kdo je tedy ten uzurpátor a kdo vězněm. Prostě to bylo přitažené za vlasy, jako by autor nevěděl, co má honem vymyslet. Vůbec jsem tomu ani za mák nevěřila.

Teo byl opravdu vyšinutý. Jeho záliba v Gertrudě byla zarážející a nepředstavitelná a hned na začátku jsem si říkala "chlapče, ty to nemáš v hlavě v pořádku". Stále jsem očekávala nějakou další vyšinutou událost, která se mi dostala s Brenem. Jo panečku, toto bylo opravdu k popukání (kam se hrabe Gillian Flynn). Clarice byla zase rozverná a sebestředná. Nenechala se nikým a ničím ovládat. A když pak byla s Teem, některé její činy jsem nechápala. Až jsem začala věřit, že ho skutečně začíná mít ráda. Ale chyba lávky. Také jsem nepochopila její činy potom, kdy se to všechno obrátilo. Jak mohla po tom všem být taková bezstarostná? A proč se prostě nezachovala stejně jako Teo?

Konec knihy byl až moc rychle ukončen a hlavně jsem takový konec v žádném případě nečekala. Očekávala jsem nějaké vysvětlení, ospravedlňování či vyšetřování a ono se nic nedělo. Po tom všem, co se těm dvěma stalo, to bylo tak blbě zakončené, až mi bylo do skoro do breku. A hlavně se to zbytečně natáhlo. Ale zase musím poznamenat, že poslední věta, lépe řečeno otázka, mě zaskočila a já tak hrozně moc chtěla vidět Teovu reakci. Ta se mi ovšem nedostala…

Báječné dny byla docela dobrá kniha, ale nedostačující. Někdy mě ohromně nudila a někdy jsem se zase nedokázala odtrhnout. Přesto bych ji asi nikomu nedoporučovala, snad jen pokud se chcete pitvat v Teově chorém mozku.  

Bodování: