Originální název: House Rules
Přeložila: Hana Petráková
Obálka: Jana Šťastná
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2011
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 568
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-249-1681-1
O knize:
Jacob je osmnáctiletý autistický kluk. Trpí Aspergerovým syndromem. Je milý, velmi inteligentní a vše musí klapat jako hodinky. Vše, co se jen trochu vymyká z jeho denního řádu, ho vyvede z míry a dostane autistický záchvat. Jeho matka se mu snaží vše ulehčit a stará se o něj čtyřiadvacet hodin denně. Jenže poté, co se ztratila a následně byla nalezena mrtvá jeho soukromá lektorka Jess, se Jacob stane podezřelým. Dokázal by opravdu někoho zabít? Chápe autistický člověk, kde je ona hranice, co se smí a co ne? Rozjíždí se proces, který celou rodinu uvrhne do špatného světla a všichni si najednou začnou šuškat. Kde je pravda a kdo a jak chladnokrevně zavraždil onu mladou, nadějnou a všemi milovanou dívku?
Můj názor:
Nejsem jako vy. Moje druhá kniha od této úžasné americké autorky, Jodi Picoult. Ne že bych jí moc nevěřila, ale touhle knihou mě dokonale odzbrojila a donutila přemýšlet nad úplně jinými věcmi (ne pro mě zrovna normální, tedy spíše nevyskytující se v mém okolí) a pohlížet na svět jinýma očima.
Trvalo to jen třicet vteřin, ale třicet vteřin může znamenat celou věčnost, když jste terčem zvídavých pohledů všem kolemjdoucích a snažíte se zvládnout svého stoosmdesáticentimetrového syna a připíchnout ho celou vahou k linoleu, protože jedině tak ho můžete uklidnit. Přiblížila jsem rty těsně k jeho uchu a začala zpívat: „Zastřelil jsem šerifa, ale jeho zástupce ne…“Už první kapitolou mě Jodi šokovala, a sice jaké překvapení Jacob přichystá své mámě Emmě. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že je to pro Jacoba normální a já to později začala brát jako jeho součást. Prvotní šok byl ale veliký, neboť jsem si myslela, že k vraždě došlo už v prvních stránkách a já si říkala, že to bere nějak hopem. Ne, nevzala. Ale okamžité vysvětlení bylo dostačující. Hned poté se dovíme spoustu informací o Aspergerově syndromu, kterým Jacob trpí. To je dosti obsáhlé a můžeme si tak aspoň trochu představit, jakým životem tito lidé žijí.
Aspergerův syndrom je pro mě novinkou a popravdě jsem ani nevěděla, že se autismus dá dělit na několik odvětví. Po vyhledání na internetu jsem se ještě více vžila do příběhu a po celou dobu jsem nechtěla věřit, že by Jacob byl něčeho takového schopen. Po celou četbu jsem byla jako na trní, bylo mi ho líto, nechápala nechápající a trpěla touhou se dovědět, jaké je nakonec rozuzlení. To mě šokovalo ještě více, ale přesto jsem to tak nějak tušila.
Jak už jsem naznačila, příbeh je to chytlavý a velmi čtivý. Je psán v ich-formě, což pro mě byla příjemná změna. Navíc se nám tu sejde pět různých pohledů: Jacob, Emma, Theo, Richie a Oliver. Každý se na soudní přelíčení a samotný případ dívá jiným pohledem a každý chce dosáhnout svého. Navíc se podíváme do nitra všech zmíněných postav, takže se nám skvěle přiblíží.
Ani si nedokážu představit, jak těžké to pro Emmu muselo být. Už jen to vědomí, že máte autistické dítě. Celý život bojovala za jeho práva, aby mohl normálně žít a "oni" ho obviní z vraždy. Pro matku je něco takového děsivé a hrozné. S jistotou Vám můžu říct, že Emma je statečná a silná žena. Málokdo by dokázal vydržet a bojovat tak jako ona. Naproti tomu Theo byl sice zmetek, ale částečně ho chápu. Žít ve stínu bratra, který díky své nemoci, má ve všem přednost a vždycky se vše motá kolem něj, není vůbec lehké. Navíc mu i přes jeho skepsi a znechucenost ke všemu dojde, že je to zbytečné. Jacoba má rád, ať už si to chce nebo nechce přiznat.
Další z postav snad ani nebudu vypisovat. Každá je svým způsobem znamenitá a Jodi Picoult nám tu skvěle vykreslila různé pohledy na závažný problém. Jak se lidé chovají nebo jak by se v podobných situacích zachovali. Předsudky jsou v každém z nás, ať už si to přiznáme nebo ne. Máme skvělý námět na přemýšlení a jsem si jistá, že každý, kdo si tuto knihu přečetl, se zamyslel nad sebou samým a hodnotil situaci, jak by se asi zachoval on.
Nejsem jako vy je úžasná kniha, kterou vřele doporučuji! Já sama jsem z ní byla mile překvapena a těším se na další autorčiny knihy :)
Bodování:
Jodi Picoult, to je takový fenomén, ale většině se asi vybaví hlavně Vypravěčka (na kterou se mimochodem chystám už děsně dlouho). Tahle kniha ale ve finále zní mnohem zajímavěji - v rodině autistu máme, proto mě téma dost zajímá, zatím jsem četla jen A proto skáču, proto moc díky za tip a tenhle titul, už jsem si ho uložila do seznamu "chci si přečíst", snad na něj dojde brzy :)
OdpovědětVymazatPovedená recenze jako vždy, Ivet, doufám, že se máš skvěle :)
To je pravda. Vypravěčka je snad nejrozšířenější kniha a i já ji zatím nečetla. Vůbec nemáš zač. Kniha je to opravdu skvělá. Silný příběh, nad kterým se člověk prostě pozastaví a začne přemýšlet úplně jinak.
VymazatMoc děkuji za milý komentář a doufám, že i ty se máš skvěle :)
Moc pěkná recenze :-) Nedávno jsem četla v novinách o tom, jak musela matka odložit svého dospělého syna s tou nejtěžší formou autismu do ústavu, protože už to nezvládala, několikrát se ji pokusil zabít, rozbíjel nábytek atd. Určitě to bude silná kniha, mám ji už delší dobu na seznamu, od Jodi si chci přečíst všechny její knihy, ale tohle jsem už myslím někde říkala, snad se nějak neopakuju.
OdpovědětVymazatDěkuji :) Tento článek mi unikl. Vůbec si nedokážu představit, jak těžké to pro tyto matky je... Psala jsi, ale vůbec to nevadí :) Já jsem na tom také tak a doufám, že letos ještě stihnu aspoň dvě její knihy :D
VymazatKrásně jsi to napsala! Skvěá a povedená recenze na tuto jedinečnou knihu.
OdpovědětVymazatAbychom se tedy opakovaly :-D Jak už jsem někde psala, já knihu četla asi před dvěma lety, a odnes lituju, že jsem jidala dál.. :( Musím přiznat, že se mi četla dost těžce a asi proto jsem neměla chuť si jí ponechat a jednou si ji zase přečíst (velká škoda), neboť příběh o Jacobovi je parádní a závěr jsme nečekala. Jen na mě působil zdlouhavě ten "proces" okolo :(
Děkuji :) Až se z té tvé chvály začínám červenat :D
VymazatTahle kniha by měla být čtena, protože si myslím, že právě díky ní poznáme dost ze světa autisty. Je to jedinečný příběh, jak píšeš. A nezoufej, třeba ji jednoho dne objevíš v antikvariátu ;)