středa 27. září 2017

Jaké byly a jsou mé dojmy ze čtečky a e-knih vůbec?

Tento článek jsem plánovala delší dobu a teď mám konečně trochu času si sednout a napsat, jak jsem na tom s e-knihami. Nebo spíše řečeno se čtečkami. Nebojte se, nebudu Vám tu doporučovat čtečky, které jsou nejlepší a které ne. Toto přenechám zkušenějším čtenářům, já sama měla zkušenost jen se dvěma. Tento článek bude spíše o tom, jaká ta moje cesta byla.
Ze začátku jsem byla totiž hodně skeptická a naprosto odmítavá. Nechápala jsem, jak někdo může vyměnit klasickou knihu za tu příšernou věc. Jak může být někdo uspokojen nějakou elektronickou blbostí a nevychutnat si ten zážitek z opravdové knihy. Vlastně musím přiznat, že jsem tyto lidi odsuzovala a nechtěla jsem s tím mít nic společného.

Jenže, jak se říká: nic netrvá věčně. A i já najednou zjistila, že mnoho knih bych mohla přečíst jen díky e-knize, neboť klasické knihy nejsou k mání. A protože moje kamarádka je se čtečkou veliká kamarádka (nebojte, i ona nedá dopustit na klasické knihy), díky ní jsem ne zrovna s nadšením začala objevovat tento svět. Díky ní jsem mohla přečíst Lenobiin slib (jak žalostné, že?), ale zatím jen na svém noťasu. Pamatuji si, že se mi to četlo velmi špatně a brzy mě začaly bolet oči a následně hlava. Rychle jsem od toho upustila a vrátila se ke svým papírovým miláčkům.

A pak tu nastala ta další situace. Dostalo se mi možnosti přečíst první díl Downside, zvaný Smrtící duchové. Dost často jsem četla recenze na fantasy s duchy a já najednou chtěla něco také přečíst. Volba padla na tady tu knihu a můj milující bráška mi byl ochoten půjčil svůj poklad v podobě čtečky. Musím říct, že toto čtení bylo jiné, než z mého notebooku. Nerozbolela mě hlava a nebylo to až tak špatné, jak jsem si původně myslela. Ale hrozně mě rozčilovalo, že nevidím, jak ubíhají stránky. Nebo samotné listování, občasné zjišťování, jak která kapitola je dlouhá a vracení se zpět na některé části, když jsem byla třeba zmatená. Toto čtení mi trvalo myslím dva měsíce, už si to přesně nepamatuji. Ale znovu jsem ji odložila na delší dobu.
Netrvalo dlouho a kamarádka mě udolala na Černé drahokamy. Prý je to skvělá fantasy a já si opět půjčila bráchovu čtečku a začetla se do prvního dílu. Jenže i zde to nebyla žádná sláva. Nevím čím to, ale vždy jsem si nevybrala ne zrovna dobrou knihu a to určitě přispělo k mé nechuti ke čtečkám. Ale už jsem na tom nebyla tak špatně, jako na samém začátku.

Pak mi trvalo asi rok, než jsem si začala pohrávat s myšlenkou, že bych si pořídila svou vlastní čtečku. Ale moje rozhodování trvalo asi 2 měsíce, já byla pořád na vážkách a hlavně se s elektronikou moc nekamarádím. Takže jakou? Nakonec to vyřešil můj přítel, kdy mi ji už skoro před dvěma lety daroval na Vánoce. Dokážete si představit ten šok? Měla jsem z toho samozřejmě radost a hned jsem ho chtěla opusinkovat. Ale následně ve mně převládl vztek, kdy jsem mu nadala, proč vyhazuje tolik peněz. Jsem já to ale nevděčnice, že? Nakonec jsem se nad ním smilovala a hned ji chtěla vyzkoušet. Ve skutečnosti trvalo ještě dlouho, než jsem se s ní dokázala sžít a ocenit její klady.

Nakonec jsem jí doslova podlehla knihou Manželé odvedle, kterou jsem nedávno četla. Následně jsem četla další dvě knihy a já ji začala brát všude na cesty. Její drobnost totiž vítám. Celkově jsem těch e-knih přečetla 7 + kousky z papírových, kdy jsem si je stáhla a nechtělo se mi s nimi tahat (já vím, jsem barbar). A vždycky musím mít takovou tu správnou náladu. Nedávno jsem si nakoupila e-knihy a hrozně se těším, až se do těch příběhů ponořím. A víte co? Neustále vyčkávám na příhodné slevy, aby se její paměť mohla ještě více rozšířit.

Výsledkem tedy je, že moje cesta ke čtečkám byla opravdu dlouhá a kostrbatá. Přes veliké překážky a nechutenství jsem nakonec ráda, že jednu takovou drobnost vlastním. Protože i já pochopila, že mít ji, je veliká výhoda. A věřím, že na ní přečtu takovou spoustu knih, že si budu muset dokoupit novou paměťovou kartu :)

A jak jste na tom se čtečkou Vy? Také jste byli nejdříve skeptičtí a odmítavý? Nebo jste po ní sáhly okamžitě, co vyšla na trh? Moc ráda se dočtu Vaše názory?

6 komentářů:

  1. Já jsem si ke čtečkám cestu ještě nenašla. :) chápu jejich pozitiva, ale mě zatím nic neříkají a nemám chuť si ji prozatím pořizovat. :)) jinak ti její "objevení" přeju...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já myslím, že je na každém, jestli si ke čtečce najde cestu nebo ne. Ale chápu, že někdo k tomu nemá moc pozitivní vztah. Já také neměla :D Ale nakonec jsem ráda, že ji mám. Vlastně díky tomuto článku jsem si na ni vzpomněla a dneska přečetla jednu knihu :D

      Vymazat
  2. Já jsem se k e-knihám dostala skrze recenzní výtisky od Hostu, zatím to tedy vždy zvládám z telefonu, ale nad čtečkou uvažuji už v podstatě několik let, kromě toho, že je lehká, mi jako největší výhoda připadá, že si můžu číst večer a nikoho při tom nerušit. A taky bych chtěla mít všechny ty e-knihy pohromadě, nedávno se mi rozbil počítač, kde jsem měla e-knihy ve složce a já teď ani nevím, jestli je mám vlastně všechny uložené někde jinde :(
    No, každopádně se mi na ní nechce moc investovat vlastní peníze, a tak furt tajně doufám, že třeba někoho z rodiny napadne to, co tvého přítele :D
    Měj se krásně, Ivet
    Mimochodem: Jakou čtečku máš? Jsi s ní spokojená? Je podsvícená tak, aby se ti pohodlně četlo a nebolely tě oči? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to tě obdivuju, protože z telefonu bych to nedala. Mě by hrozně rozčilovalo, jak je to mrňavý a neustále bych to musela posouvat. Ale to je o zvyku :) Já si chci všechny e-knihy zálohovat, kde se dá. Takto to mám s fotkami. Mám je na kartě, noťasu a ještě externím hadru. Co kdyby něco z toho vypovědělo službu :D A takto bych chtěla postupně zálohovat i ty e-knihy.
      Tak třeba budeš mile překvapena a někdy dostaneš čtečku jako dárek ;)
      No... Já mám obyčejnou Pocketbook a žádné podsvícení to nemá. Vlastně to ani neumí barvy :D Ale mě to stačí, zase tak často z ní nečtu a display vypadá jako stránky, takže mě nebolí oči ani když mám rozsvícené světlo. Asi jsem ti moc nepomohla, co?

      Vymazat
  3. Pěkný článek, přijde mi, že spousta čtenářů se k e-knihám dostává právě touto cestou - někdo jim čtečku daruje. I u mne tomu tak bylo, bránila jsem se jí dlouho, nicméně teď už si bez ní život nedokážu představit. Protože... tahat s sebou všude stohy těžkých knih je přece jen trochu obtěžující.
    Má první čtečka byla dokonce taktéž Pocketbook Basic 2, ale před nedávnou dobou se mi rozbila a já konečně poznala to potěšení z koupě čtečky ^^

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Něco na tom bude. Já o ní tenkrát uvažovala a později bych si ji určitě koupila, jen by to trvalo podstatně déle. Ale jsem ráda, že ji nakonec mám. Na cesty je opravdu nenahraditelná. A jak jsem psala, spousta knih se ke mě v papírovém vydání jen tak nedostane, takže toto je prostě schůdnější cesta :)
      Mě je vcelku jedno, jakou mám. Tato toho sice moc neumí (ty nejmodernější vychytávky), ale jsem s ní spokojená. A doufám, že mi vydrží ještě hooodně dlouho :) A ať ti tvá nová čtečka dělá jen radost ;)

      Vymazat

Děkuji za Váš čas strávený čtením příspěvku a případným komentářem :)