čtvrtek 24. srpna 2017

Recenze ⭑ Jumaroro ⭑ Sylva Lauerová

Autor: Sylva Lauerová
Nakladatelství: van Aspen
Rok a místo vydání: 2011, Brno
Vazba knihy: vázaná
Počet stran: 248
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-904933-0-8

O knize:
Lukáš je mladý odvážný muž, který rád cestuje za dobrodružstvím po celém světě. Když se ale po jedné cestě nevrátí v určitý čas, jeho přítelkyně Karolína pojme podezření. Kde jen může být? A kam že to vlastě jel? Za pomoci Petra, jeho bratra, se vydá na cestu až do Brazílie zjistit, co se s ním stalo. Najde ho? A pokud ano, nenačapá ho in flagranti, čehož se nejvíce bojí? 

Můj názor:

Jak už jsem se zmínila před pár dny, autorku jsem kdysi objevila v knihkupectví díky její Hračce a Otrokovi. Tenkrát mě tyhle knihy hrozně zaujaly, už jejich obálkou. Ale doteď jsem je nečetla, snad z obavy, jaké budou a taky ze studu? Ale dnes jsem se konečně rozhoupala a donesla si její třetí román, Jumaroro. V knihovně mi paní šatnářka prozradila, že je to hrozné, průhledné a hlavní hrdinka je blbá. No skvělé, mé obavy byly ještě větší…

Se strachem, ale také s velikým očekáváním jsem se asi po týdnu do knihy pustila a po prvních stránkách si říkala "tak to ne, to nedám". Ne že by se to četlo špatně, to rozhodně ne, ale s Karolínou bych si moc nepokecala. Hned od začátku mi nebyla moc sympatická a zjišťování oné otázky a příprava do Brazílie nebylo nic moc. Toto čítá tak 20 stránek. Naštěstí.

Kniha je rozdělena na čtyři části: nenazvaná část, Cesta, Vuolomaga a Jumaroro. Přestože nevíte, o čem budete v dané části číst, perfektně to do sebe zapadá. Přímé řeči tu na můj vkus zase tak moc není a jsou tu dost často dlouhé odstavce, které by mohly mnohé odradit nebo znechutit (a mezi které se počítám i já). Ale naštěstí je to čtivé, takže celou knihu máte během tak dvou třech dnů přečtenou. Ráda bych řekla, že je to i veselé, ale bohužel… Zase na druhou stranu je závěr napínavý a … Páni! To jsem opravdu nečekala. Vykonstruovala jsem tři závěry a ani jeden nebyl ten správný (takže nechápu, jak to mohla paní šatnářka prokouknout). Nebylo to ani rychlé, ani pomalé, tak akorát a dokonce jsem četla skoro až se zatajeným dechem. No prostě, takový konec knihy se nevidí každý den :)

Jak jsem se už zmínila, Karolína mi vůbec nebyla sympatická a ano, občas byla vážně blbá. Každou chvíli promlouvá sama k sobě a některé její myšlenky a pohnutky byly k nesnesení a stále dokola jsem si říkala, jestli to jako myslí vážně. A hlavně když se dostala do té osady, tam se opravdu vyznamenala… Aaron byl zase docela sympatický. Na můj vkus až moc svobodný, ale přesto na něm něco bylo. Tady musím poznamenat, že povídání s ním bylo odděleno třemi hvězdičkami a bylo zajímavé o něm číst. Tyhle malé vsuvky prosvětlily celý děj a stal se zajímavějším.

Jako pro mě první kniha od paní Lauerové to bylo velmi dobré. Jsem ráda, že jsem jí nakonec dala šanci a moc se těším na její další kousky. Jumaroro byla skvělá kniha, přestože měla jisté mouchy (hlavně na začátku), ale pokud ji neznáte nebo jste neměli možnost si Jumaroro přečíst, neváhejte. Já byla nakonec spokojená :)

Bodování: 

5 komentářů:

  1. Jsem ráda, že se ti kniha líbila, konec byl opravdu nečekaný a to se mi na autorce hodně líbí :-) A upřímně teda pochybuju, že paní šatnářka odhadla konec...nevím no, buď si ho přečetla dopředu :D anebo má nějaké zvláštní schopnosti, ale třeba jí křivdím :-)) Hezky jsi to sepsala :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Že jo, já jsem si taky říkala, kam na to přišla. Ale paní šatnářka si chtěla povídat a já zrovna spěchala a nehodlala mě pustit. Tak asi tak :D Děkuji :) Z knihy jsem byla opravdu nadšená a s autorkou rozhodně nekončím. Jsem zvědavá, jestli na mě spustí, až si půjčím Otroka s Hračkou :D

      Vymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Díky tvé recenzi jsem si knihu znovu vybavila a asi možná právě proto, jak mi byla Karolína nesympatická, jsem odsoudila celou knihu, ale mě prostě (narozdíl od ostatních autorčiných knih) Jumaroro ze židle nezvedlo! :(
    Sice souhlasím, že konec je opravdu nepředvídatelný a i dech se zatají, ale .... za mě prostě jediná kniha, co mě od Lauerové neuchvátila.
    Pokud budeš mít v knihovně příležitost rozhodně zkus i Tichošlapa! Toho jsem přečetla za den - vůbec jsem se nemohla odtrhnout... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to chápu a pokud jsi četla jiné autorčiny knihy a líbily se ti více, tak jasně že tě to ze židle nezvedlo. Já se na ně teprve chystám a jsem fakt zvědavá :) A po Tichošlapovi se určitě taky podívám. Díky za komentář :)

      Vymazat

Děkuji za Váš čas strávený čtením příspěvku a případným komentářem :)