Autor: Ilona Kleníková
Ilustrace: Kateřina Bažantová
Obálka: Kristýna Sladká
Nakladatelství: XYZ
Rok a místo vydání: 2016, Praha
Vazba knihy: e-kniha
Počet stran: 183
1. vydání
ISBN 978-80-7505-559-0
O knize:
Sloupky Julie Červené vycházeli nejdříve v deníku Metro. Trvalo pět let, než se z nic stala kniha. Julie Červená je žena, které je třicet a je single. Ráda by vřelou mužskou náruč, ale kde hledat, když jsou všichni rozebráni? Krátké pasáže o tom, jak i single žena dokáže žít klidný a rozumný život. Že i sama se dokáže vypořádat s útrapami každodenního života. Ale je to vždy lehké?
Můj názor:
Knihu Je mi třicet a jsem single jsem si zakoupila jako e-knihu spolu se dvěma dalšíma (ty jsou zatím na pořadníku). Byla ve slevě a já prostě neodolala. A s nadšením jsem se začetla.
Tak trochu jsem nevěděla, co mám očekávat. Přece jen literaturu tohoto druhu nečtu. A zprvu jsem byla mile překvapena. Jedná se o kraťoučké sloupky, které popisují všední i nevšední zážitky třicetileté osamělé ženy. A když říkám kraťoučké, tak kraťoučké. Jsou jedno až tří stránkové, mnohdy dokonce půl stránkové. Takže díky tomu máte knihu přečtenou během necelého odpoledne, neboť se to čte opravdu pěkně. A skoro všechny úseky jsou zakončeny obrázkem. Ty se většinou týkají daného tématu. Takže třeba kytice, víno, skleničky, boty, brýle, žena (předpokládám, že vypravěčka) v různých pozicích (to zní divně :D), kaktusy nebo různé ovoce.
Dočteme se spousty pravd o životě osamělé ženy. Jak žije, jak si hledá chlapy nebo třeba něco o práci. Kdy zjistíte, že chlapa vlastně nepotřebujete? Když si sama přibijete poličku nebo opravíte vysavač. Jaké výhody a nevýhody obnáší dovolená s matkou, kamarádkou či když vyrazíte sama? Jak zoufale si připadáte, když se opilá probudíte v cizí posteli a marně vzpomínáte, co se stalo? Kolik svateb svých kamarádek a kamarádů absolvujete? Jak náročné je udržet se v kontaktu s kamarádkami, které mají malé děti? A od kolikátého věku dítěte se vaše kamarádka vrátí do "starých" kolejí? Těch témat je zdaleka víc. Vždyť jich tu najdeme 102 (uf, málem jsem se nedopočítala).
Abych se ale přiznala, musím dát jen průměrné hodnocení. Moc jsem si od knihy neslibovala, i když jsem doufala v něco skvělého. Pravdou je, že na začátku jsem hýkala smíchy (a neudržela jsem se ani v šalině, takže to byl zážitek i pro cestující :D). Ale pak přišlo zklamání v podobě průměrných povídaček. Už mě nedokázaly rozesmát. A konec mi přišel překombinovaný, jako by paní Kleníková ztratila dech a snažila se zaplnit prázdná místa. A samozřejmě vše dobře dopadlo.
Přesto se to četlo velice pěkně, hlavně díky těm kratičkým sloupkům. Nemyslím si ale, že je to nějaká závratná kniha. Škoda, ráda bych si přečetla něco podobného, ale více veselého. Na odreagování to bylo totiž skvělé. Na nic nemyslet, jen vypnout a číst a číst.
Bodování:
Tak ty už taky? :) Kupodivu mě tvá recenze nepřekvapila, hodně podobně jsem knihu taky hodnotila, a souhlasím že to ke konci už bylo takové "lámání přes koleno". :(
OdpovědětVymazatKrásný zbytek neděle.
No jo, já také. Hodně jsi mě nahlodala svou minirecenzí a když jsem ji objevila za těch pár kaček, nemohla jsem odolat :D Že jo, ten konec byl takový kostrbatý, urychlený. Škoda, ale co naděláme... Přesto jsem ráda, že jsem se do knihy pustila :)
VymazatKdyž to tak čtu, možná měla autorka přestat v půlce a rozdělit tak knihu na dvě části nebo druhou část opravit úplně :) Ale nejsi první, kdo to píše. Tudíž na tom něco pravdy bude :)
OdpovědětVymazatRozdělit a ještě upravit. Proškrtat a napsat zajímavěji. Ale jsem si jistá, že někomu to určitě vyhovuje a s knihou byl spokojen :)
Vymazat