Originální název: As Valkírias
Přeložila: Pavla Lidmilová
Přebal a grafická úprava: Pavel Růt
Nakladatelství: Argo
Rok a místo vydání: 2010, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 180
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-257-0304-5
O knize:
Paulo a jeho žena Chris cestují do Mohavské pouště hledat sami sebe a hlavně své anděly. Paulo s nimi nechce jen mluvit, chce je i vidět. Jeho žena ho po celou cestu doprovází a stává se jeho oporou, i když už to v jejich manželství neklape tak, jako na začátku. Potkají spoustu lidí, kteří mu v jeho hledání pomůžou.
Můj názor:
Paulo Coelho je jeden z nejuznávanějších a nejoblíbenějších autorů dnešní doby. Dost často jsem na něj někde narážela a dokonce si přečetla i pár recenzí na jeho knihy. Až jsem si nakonec řekla, že i já zkusím nějakou jeho knihu. Měla jsem obavy, jako u každého pro mě nové autora, ale u Coelha to bylo posilněno jeho náboženskou tématikou. Přece jsem nejsem věřící, tak mé obavy z přílišné pozornosti a vnucování nám, bylo na místě. Valkýry jsou první knihou, kterou jsem se rozhodla zkusit (a která byla zrovna v knihovně :D).
Valkýry se čtou docela dobře. Jsou psány jednoduše, skoro až poutavě, umocněné nějakou hlubokou myšlenkou. Přestože jsem měla obavy, začetla jsem se vcelku rychle a nechala se unášet tímto nevšedním příběhem. Zanedlouho ale přišlo zchlazení v podobě táhnutí děje a přešlapování na jednom bodě. Když se na knihu zaměřím jednotlivě, nebýt tam těch náboženských citací a myšlenek, četlo by se to opravdu dobře a za jedno odpoledne by byla kniha zhltnuta. Když se na ni ale podívám jako na knihu, má veliký potenciál a dobrý námět.
Kniha je autobiografická. Paulo Coelho svou náročnou cestu do Mohavských pouští podnikl se svou ženou roku 1988. Měla jim pomoct se pochopit, porozumět si a najít své anděly. Nedlouho na to vydal tuto knihu.
Nevím, zda Valkýry byly jako první kniha dobrou volbou. Nakonec nejsem tak zklamaná, ale ani překvapená. Jak jsem se zmínila, četla se velmi dobře. Určitě se podívám ještě po jiných jeho knihách, ať můžu posoudit více.
Bodování:
No u něho je problém, že jsou jeho knihy celkem podobné a nic nového v nich nenajdes. Moje oblíbená je kniha s názvem Jedenáct minut...
OdpovědětVymazatJedenáct minut jsem už taky četla, byla skvělá. A jo, vcelku s tebou souhlasím. Jsou hodně podobné a v podstatě o tom samém, jen v jiném podání. Ale nečetla jsem všechno a některé chci ještě otevřít :)
VymazatJá od něj ještě nic nečetla, na filozofování a náboženské texty musím mít náladu, což často nemívám :D Dříve jsem si chtěla přečíst Veroniku, zatím to ale v plánu nemám. Jestli si ji přečteš, ráda si pak přečtu tvou recenzi, jestli vůbec stojí za to knihu otvírat či vláčet z knihovny :D
OdpovědětVymazatTak na filozofování a náboženské texty musí mít náladu snad každý. Ale u Coelha to není tak hrozné. Když si zvykneš, tak se to čte samo :) Veronika je skvělá, určitě si ji přečti (časem chystám i recenzi :)).
VymazatZatím jsem žádnou jeho knihu nečetla, ale je pravda, že hodně slýchávám názory jako zde komentář od Bilbovy knihy. Prý jsou knihy na jedno brdo a dost ohrané, tak nevím, moc se mi do nich tedy nechce. :)
OdpovědětVymazatTo slýchám také dost často. Ale přesto se chci sama přesvědčit. Rozhodně ještě nějaké recenze se tu časem objeví, jak budu knihy číst. Třeba ti pak pomohu při rozhodování :)
Vymazat