Originální název: Elävänä omissa hautajaisissa
Přeložila: Markéta Hejkalová
Ilustrace: Jiří Slíva
Graficky upravil a obálku navrhl: Pavel Hrach
Nakladatelství: Hejkal
Rok a místo vydání: 2014, Havlíčkův Brod
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 136
Zdroj: moje knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-86026-93-0
O knize:
Artti Tukkijänkä nás provází celým svým životem. Od útlého dětství, dvou let, se dovíme, jak a proč opustil se svou rodinou svůj domov. Jak se jeho otec snažil z něj udělat pořádného chlapa a kde s ním všude byl. Učení se na dřevaře, kdesi na severu Finska či zastřelení medvěda a díky tomu zachránění mnoha sobů v nedaleké usedlosti? Není problém. Toto všechno se přece musí Artti naučit. Aby byl v dospělosti silný a úspěšný muž.
Jenže ne vše proběhlo tak, jak jeho tatínek chtěl. Artti se v dospělosti musel vyrovnat s několika porážkami. Šel dobrovolně na vojnu, kde se činil (jako pilný a snaživý vojín) a vynalezl nový typ nášlapné miny. A nebýt tam jen v onu potřebnou dobu, kdoví, kam až by to v té armádě dotáhl. Našel ženu, kterou si posléze vzal. A pokusil se stát se novinářem. Ale co bylo nejdůležitější? Musel naplánovat svůj vlastní pohřeb. Neboť tato otázka ho pronásleduje už od raného dětství. A tak uspořádá vše nanečisto…
Můj názor:
Arta Paasilinnu mám moc ráda. Ale toto je asi zatím nejslabší kniha, jakou jsem četla. Pravda, jsou tu mnohé autobiografické rysy. I on se jako dítě musel odstěhovat se svou rodinou na jiné místo Finska, neboť jejich dosavadní domov dobyl Sovětský svaz. I on byl na vojně a studoval. I on zažil mnohá dobrodružství v daleké a pusté krajině. Stejně jako hlavní hrdina zažil mnohé. Autor vlastně své zážitky promítl do hlavního hrdiny. Netuším, co z toho všeho je pravda a co si domyslel. Ale bohužel, na mě to tolik nezapůsobilo, jak bych si přála.
Artti je podivín, který nemyslí na nic jiného, než na svůj vlastní pohřeb. Spousta jiných lidí se této myšlence snaží vyhýbat, ale Artti to dovedl do dokonalosti. Jeho plán uspořádat vlastní pohřeb mě šokoval a také trochu odradil od čtení. Přiznávám, že toto bylo i na mě moc. Ale co, Paasilinna je můj oblíbenec a já knihu dočítala s rozporuplnými pocity a obavami, co se ještě dočtu.
Když si uvědomím, že je to vlastně autobiografická knížka, neustále mě napadá myšlenka, jestli i sám autor myslí na toto téma. Jestli i on by si připravil vlastní pohřeb. Svým způsobem je to smutná kniha. Dost mě nutila přemýšlet nad onou otázkou, ale patří to k životu…
Ale neřeší se tu jenom otázka smrti a všeho toho okolo. Prožíváme život s Arttim od jeho útlého dětství. Sem tam prožijeme zábavnou příhodu a necháme se unášet jednoduchostí a lehkostí příběhu. A třebaže to není dokonalé, i tak se pobavíte. Vždyť je to Paasilinna! I tady jsou jeho specifické prvky, prvky sarkasmu, humoru či dobrodružství. Jen se musíte do toho vcítit a prožít to spolu s hlavním hrdinou. Bohužel, mě se to nepovedlo… K jeho knihám se ráda vracím, ale Živý na vlastním pohřbu je první, která upadne v zapomnění…
Bodování:
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš čas strávený čtením příspěvku a případným komentářem :)