Recenze ⭑ Nejmenuji se Miriam ⭑ Majgull Axelsson

Autor: Majgull Axelsson
Originální název: Jag heter inte Miriam
Přeložila: Kateřina Navrátilová
Nakladatelství: Metafora
Rok a místo vydání: 2016, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 376
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-7359-498-5

O knize:
Miriam Adolfssonová v den svých pětaosmdesátých narozenin dostane od své rodiny náramek. Cikánský náramek, který jí projasní mysl a řekne: „Nejmenuji se Miriam“. Ale jak to? Ač se to její rodina snaží přejít, jako že se nic nestalo, její vnučka Camilla je neodbytná, a tak se Miriam otevírá. Přiznává, že ve skutečnost není ta, za kterou se vydává a přiznává, že přežila Osvětim.

Můj názor:
Kniha mě zaujala už hned po vydání a když jsem ji nedávno zbystřila v knihovně, nedokázala jsem odolat. S nadšením jsem se začetla s očekáváním, jaký život Miriam měla a jak moc bolestné její vzpomínky budou.

Prvních pár stránek bylo pro mě zmatených a nic neříkajících. Miriam si jakoby zázrakem vzpomene na nepravdu a bolestivou skutečnost, až se nedopatřením prozradí. Vše způsobí jeden náramek a pes Kaiser to ještě umocní. Ale když začala Miriam skutečně vzpomínat, opravdu jsem se začetla. Doslova jsem hltala stránku za stránkou. Majgull Axelsson dokázala navodit tísnivou atmosféru a při každém dalším Apelu jsem nadskakovala spolu s Miriam.

Díky této knize jsem se dověděla některé věci. Třeba například, co to byla cikánská noc. Nebo Noma. Figuroval tu i samotný Mengele a mě se dělalo trošku špatně. Ne že by se mi dělalo špatně od žaludku, ale stáhlo se mi srdce a jen jsem si říkala, jaký to byl bezcitný hajzl. A když čtete, co prováděl s Mariiným bratrem, je Vám ještě více úzko. Pravdou ale je, že to nebyl jen sen. Těch dětí, které se staly pokusnými králíky tohoto netvora, je nespočet. Kolik jich nepřežilo. Kolik jich přežilo s následky. A kolik rodin se muselo dívat, jak se jejich blízcí mění, až je pro ně smrt vysvobozením...

Také se mi líbilo, že to nebyl jen souvislý text. Miriam vzpomínala na dětství před válkou, Osvětim i Ravensarück. Na to, jak se z Maliky stala Miriam a na dobu po válce. Na skutečnost, že Romové to ve Švédsku neměli vždy jednoduché a snažila se před vnučkou ospravedlnit, proč celý život lhala. To všechno se nám prolíná, skáčeme z jedné minulosti do druhé a hned zase do přítomnosti, abychom zase odběhli do koncentračního tábora. Autorka nás tím neustále udržuje v pozornosti a vlastně až v poledních stránkách se dovíme, co se stalo s jejím bratrem nebo co se dělo ve sklepě u nich doma ve Švédsku.

Nejsem žádný sadista ani kdovíjak bojácná, ale očekávala jsem více skutečností ze života koncentračního tábora. Myslela jsem, že se dovím více faktů, ale i tak toho bylo napsáno dost. A když se pak Majgull Axelsson více rozepsala o životě přeživších žen, byla jsem trochu zklamaná. Jejich počáteční život ve Švédsku byl sice zajímavý, ale až moc rozsáhlý. Ale myslím, že si své příznivce určitě najde :)

Přesto to bylo strhující a byla jsem s Miriam v každé situaci. Myslím, že Nejmenuji se Miriam můžu doporučit každému, koho toto téma aspoň trochu zajímá :)

Bodování: