Originální název: The Hauting of Hill House
Přeložila: Anna Urbanová
Doslov napsala: Laura Millerová
Ilustrace: Martina Nožičková
Grafická úprava: Pavel Růt
Nakladatelství: Argo
Rok a místo vydání: 2015, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 248
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-257-1478-2
O knize: Hill House. Dům, na který radši nikdo ani nepomyslí. Dům, který nějakým způsobem každého, kdo se ho rozhodne prozkoumat, poznamená. A právě doktor Montague se svou družinou se rozhodne jej proklepnout. Theodora, jeho asistentka, Luke, dědic domu a nakonec Eleanor. Dívka, o níž nikdo nic pořádně neví. Co tyhle čtyři spojuje? A nechá je Hill House odejít jen tak...?
Můj názor:
Dům na kopci má jen 250 stran, přitom samotný příběh něco málo přes 220. Obsahuje vcelku dlouhé odstavce a zprvu minimální přímou řeč. Mnohé by to mohlo odradit a já bych se mohla počítat mezi ně. Sama nemám ráda dlouhé odstavce. Ale tahle kniha má velká písmena, takže se to částečně kompenzuje. Navíc obsahuje 7 kreseb kreslené černou tuší, které se mi sice příliš nelíbí, ale do tohoto hororového příběhu skvěle zapadnou.
Když si vzpomenu na první stránky, tak je mám jako v mlze. Možná to bylo ovlivněno tím, že jsem se knihu snažila rozečíst v práci (což asi nebyl nejlepší nápad). Takže začtení mi dalo zabrat a při druhém otevření jsem marně tápala v hlavě, jak že to začalo. Ale po dalších pár stránkách jsem byla v obraze a hle, já se doopravdy začetla a dokonce mě to začalo bavit.
Paní Dudleyová mi od prvního okamžiku připomínala Petunii z Harryho Pottera a nemohla jsem se oprostit od té herečky. Pokaždé, když se mihla na scéně, vždy jsem ji měla zřetelně na očích a částečně povaha paní Dudleyové můj pocit ještě umocňovala. Když se podívám na další, v podstatě se mi žádný nezamlouval. K žádnému z nich jsem si nevytvořila vztah. Možná pak k paní Montagueové. To je tak protivná a panovačná baba, že mi vážně lezla na nervy. A dost často jsem si říkala, co v tom baráku chce, jak to s ní doktor může vydržet a proč už jí konečně někdo nezavře pusu. Jo, přesně taková byla...
K postavám jsem si žádný vztah sice nevybudovala, ale myslím, že to byla dobrá kniha. Po dlouhé době mě konečně něco chytlo. Není to sice horor, jaký bych očekávala, ale kniha je stará 58 let a na tu dobu to určitě muselo být mrazivé. Určitě má své kouzlo a ráda jsem s ní večer zalezla do postele se sklenkou cideru a nechala se unášet tím strašidelným domem. Jo, přesně taková ta kniha je.
Takže za sebe mohu říct, že určitě doporučuji. Přiznávám, že se nemusí líbit každému, ale mě se líbila. Četla se rychle, děj svižně utíkal a jak jsem se už zmínila, bylo to poutavé a místy i napínavé (dalo by se říci (s odřenými uši)).
Bodování:
Taky jsem si hned vzpomněla na HP :D O knize jsem ještě neslyšela, ale vypadá zajímavě, už kvůli tomu příjmení :D
OdpovědětVymazatBTW: Možná jedna moje poznámka, neber ji prosím jako útok! Jen bych klidně ještě přidala na zčátek, kde máš popis knihy, jaký je to žánr. Máš tam zdroje, stránky atd ale žánr, což je třeba pro mě nejdůležitější ne. Ale to je jen můj názor :)
Určitě to neberu jako útok. Nad tím žánrem jsem taky přemýšlela, ale pak jsem to začala dávat do štítků a dál neřešila. Každopádně děkuji za poznámku. Možná když bude trocha času, to pozměním :)
VymazatJak sis mohla přečíst v mé (strašné) recenzi, taky jsem měla problém zejména s postavami, celkově se mi ale líbil námět i ladění knihy. Miluji, když je v centru pozornosti dům, ty staré mi obzvláště připadají strašidelné a ponuré a taky dosti atmosférické. A pokaždé, když se mě někdo zeptá, zda bych radši strávila noc sama v lese nebo ve starém opuštěném domě, volím les, ani neváhám :)
OdpovědětVymazatMěj se pěkně, Ivet
Náhodou ta recenze byla dobrá :) Neviděla jsi moje ty úplně první (ty jsem raději smazala :D). Souhlasím, námět byl vážně dobrý. A starý dům? Není co dodat. A já bych zase raději volila dům. Nevím proč, ale pokud by byl opravdu starý, strašidelný a tajemný... Taky bych neváhala :D
Vymazat