Recenze ⭑ Věž Vlaštovky ⭑ Andrzej Sapkowski

Autor: Andrzej Sapkowski
Originální název: Wieża jaskółki
Přeložil: Stanislav Komárek
Ilustrace: Jana Komárková
Obálka: Michal Ivan
Grafická úprava: Lukáš Tuma
Nakladatelství: Leonardo
Rok a místo vydání: 2011, Petřvald u Karviné
Vazba knihy: brožovaná
Počet stran: 456
Zdroj: půjčeno
4. vydání
ISBN 978-80-85951-73-8

6. díl ze série Zaklínač - zde mohou být zodpovězeny otázky z předešlých dílů!!

O knize:
Poté, co je Ciri vážně zraněna a starý poustevník ji léčil a dodával odvahy a síly, zjišťuje, že tam nemůže zůstávat déle. Ne jen že ji všichni hledají a ona poustevníka ohrožuje už jen svou přítomností, musí jim všem uniknout. A jediná šance je Věž Vlaštovky...
Můj názor:
Ciri se po svém těžkém zranění dostane do ke staršímu muži zvaném Vysogota, který se ji snaží vyléčit. Léčba je to těžká a zdlouhavá, ale naše princezna se z toho dostane a dokonce se začne rozpomínat, co se událo před jejím zraněním a jak k němu došla. Sapkowski to vymyslel dobře, nechá nás napínat od kapitoly ke kapitole a nutí číst dál. Kdyby to byl jen souhrnný text, myslím, že by to nemělo šťávu.

Ne jen že se od Ciri dovíme, jak se potkala s Bonhartem a co všechno vytrpěla, ale také putujeme s Geraltem a jeho partou. Tyhle scény jsem měla také moc ráda. No a nakonec samozřejmě čarodějky. To jsou takové potvory, že to až není možné.. Abych řekla pravdu, chvíli jsem dumala nad tím, co mají za lubem. Proč vlastně Ciri hledají? V jednu chvíli jim věříte, ale v té další začnete nadávat, jaké to jsou potvory. Čarodějčin kulatý stůl je plný intrik a každá vidí jen sebe. Jen málokterá se mi zamlouvala. A samozřejmě nesmím opomenut ty samolibé intrikáře jako Vilgefortze, Djiskru a jim podobné. I oni tu mají své místo, spolu s Emhyrem...

Scény s Bonhartem byly drsné, srdcervoucí a neuvěřitelné. Nedokázala jsem knihu odložit na později, prostě jsem chtěla vědět, jak se Ciri z toho všeho vyvleče. A i když je Bonhart zmetek a mistr ve svém řemeslu, oblíbila jsem si ho. Já vím, neměla bych, ale prostě celému příběhu dodal jiskru.

Co bych ráda ještě poznamenala? Určitě Marigoldovi paměti. Ty si prostě musíte přečíst! Ne jen že jsou vtipné, dovíte se další informace o jejich putování, navíc z básníkova pohledu, ale scény, kdy se je snaží uchránit, aby nikdo nevěděl ani nečetl, co píše... To je kouzelné. Jak se mu nechtělo přiznat, že se snaží zaznamenat jejich putování. Další skvělé oživení příběhu.

Ne jen že Věž Vlaštovky byla opravdu čtivá, napínavá, dověděla jsem se další informace, proč je Ciri tak důležitá, ale celý ten příběh o ní a Geraltovi posunula ještě dál. Byla jsem (a jsem) z tohoto dílu tak uchvácena, že prostě nemohu jinak, než hodnotit plným počtem hvězdiček. Přečtete si tento díl (a celého Zaklínače samozřejmě také), stojí to za to!

Bodování: