Recenze ⭑ Na řadě je Max ⭑ Leena Parkkinen

Autor: Leena Parkkinen
Originální název: Sinun jälkeesi Max
Obálka: Vojtěch Domlátil
Nakladatelství: Argo
Rok a místo vydání: 2014, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 288
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-257-0984-9

O knize:
Izák a Max se narodili jako siamská dvojčata. Jejich matka je přivezla své sestře a otci na venkov, protože se o ně ve víru velkoměsta nedokázala postarat. Teta je po pár letech prodala do cirkusu, kde se okamžitě spřátelili a poznali jiný život. Onen cirkus byl pln takových, jako jsou sami dva. Mezi lidské "zrůdy". Velice brzy pochopili, že lidé jsou ochotni za jejich vystoupení zaplatit, a tak začíná jejich štace Evropou. Co se ale stane, když se Izák nečekaně a osudově zamiluje do Iris? Do ženy, která má naprosto jiné hodnoty, nemá absolutně žádnou morálku a nic jí není svaté?

Můj názor:
Napadlo Vás někdy, jaký život mají siamská dvojčata? S jakými předsudky a potížemi se musejí potýkat? Jak se uživí? Zažijí někdy lásku a manželství? Nebo jaké zdravotní problémy je tíží? Mě také ne. Ale Leena Parkkinen nám dala pohled na tento vzácný jev.

Leč bohužel, kniha mě moc nechytla. Nápad je to výborný. Autorka píše vcelku zajímavým stylem. Příběh se odehrává na začátku 20. st., což je ještě víc umocněna otázka: "Jaký mají život?" Ale jinak je to víceméně nudné. Škoda, jinak by to byla vážně dobrá kniha. Ptáte se tedy, proč jsem ji dočetla? Nerada nechávám něco rozečtené, proto se snažím dočíst i ty méně zajímavé…

Nahlédneme do života obou bratrů, do jejich života v kabaretech a cirkusu, do jejich dětství nebo se dočteme, jak se seznámili jejich rodiče. Pro nás je jejich život zprvu tajemný, protože autorka vše poodhaluje po kousíčkách a nechává naši fantasii plynout. Takže vlastně až v polovině knihy se dovíme, jak byli Max s Izákem propojení nebo jaké měli dětství, neboť Izák na ně neustále vzpomíná. To si myslím, je dobrý tah. Čtenáře neustále napíná a udržuje jeho pozornost v bdělosti. 

Maxe s Izákem po celý život provázejí ženy. Jsou na ně ohromně fixovaní, jeden víc, druhý míň. Tím je jejich život zajímavější. Nejvíce sympatická, a tím pádem čtivá, mi byla Madame Maxima. Poté Mona a Lucia. Nejméně pak to byla Iris. Bohužel zabírala největší část knihy (možná proto mě to tolik neoslovilo). Iris byla sebestředná, sobecká a rozmazlená mrcha. Vážně nechápu, co na ní Izák viděl. Když se nad těmi ženami zamyslím, snad všechny měly smutný osud. Většina z nich byla z cirkusu nebo kabaretu, takže by se měl očekávat takový osud. Ale mě to prostě nedá a nad některými přemýšlím víc. Což je docela ironie, když vezmete v potaz, že kniha je o dvojčatech.

Když to shrnu celkově, kniha má veliký potenciál. Však taky autorka za ni dostala dvě ceny (ve finské literatuře), takže opravdu jde o dobré dílo. Ale pro mě to nebylo dostatečné. Buď nedokážu ocenit spisovatelčin um, nebo to pro mě dějově nebylo až tak zajímavé, jak samotná anotace knihy hlásá. Takže nechám čistě na Vás, jestli se pro knihu rozhodnete nebo ne. Nechci nikoho odrazovat, protože si myslím, že své příznivce určitě najde :)

Bodování: