Zaujalo mě #14

Hezké odpoledne, vítám Vás u dalšího a vlastně letos prvního článku o knížkách, které mě v poslední době zaujaly. Mnoho jich není a protože mám teď trochu času, rozhodla jsem se je uvést. Jaké to tedy jsou?

První je Kabinet milostných dopisů. Narážela jsem na ni dost často, až jsem si nakonec řekla, že by nemuselo být špatné, kdybych jí dala šanci. Napsala ji Američanka jménem Alyson Richman. Tato paní vydala knihy 4, ale tahle je u nás teprve druhá. A jak se zdá, má úspěch. Jedná se o román, který je zasazen do doby, kdy probíhala 2. světová válka  a zaujala mě hlavně díky tomu, že se příběh odehrává v Itálii. Žádné nacistické Německo, jak bývá zvykem (nebo jsem na nic jiného nenarazila), ale fašistická Itálie. Jako bonus k tomu je úžasná obálka :)

Anotace:
Píše se rok 1943 a v Itálii jsou u moci fašisté. Elodie, která se dosud věnovala pouze milované hudbě a své mimořádné nadání uplatnila jako nadějná violoncellistka, se po otcově smrti zapojí do italského hnutí odporu. Poznává zde svou první velkou lásku, ale když Němci obsadí severní Itálii, musí z rodné Verony uprchnout. Vydává se na pouť, která jí pomůže nalézt nejen bezpečí, ale i nový smysl života.

Další (relativně) novinkou je Přístav naděje. Opět se jedná o román, tentokrát v době dnešní. Opět se mi hrozně líbí obálka a opět mě na ni nalákala Mermaidka (stejně jako u té výše). Nina Geoge je u nás docela známá, úspěch slavila s Levandulovým pokojem. Ale ten jsem ještě neměla šanci číst. A mě vážně zajímá, jak to s Marianne dopadne.

Anotace:
Příběh plný laskavosti, vřelosti a životní moudrosti o tom, že nikdy není pozdě změnit svůj život. Když Marianne pohltily kalné vody Seiny, cítila se vlastně šťastná, poprvé v životě opravdu šťastná. To, že ji proti její vůli jakýsi neznámý muž zachránil, její odhodlání ještě umocnilo. Když ji nechce Paříž, pojede k moři. A malovaná dlaždička, která se jí úplnou náhodou dostala do rukou, ji nasměrovala do Bretaně, až do přístavu Kerdruc. Ovšem chyba lávky!, tam ji považují za dlouho a toužebně očekávanou kuchařku. A vařit, to Marianne skutečně umí výtečně. A tak své odhodlání skoncovat se životem odloží o den, pak ještě o jeden...

Vypadá to, že Černooké Zuzany strhly lavinu chtíče a nadšenosti, na knihu narážím snad na každém knižním blogu. No nedivte se, námět zní opravdu skvěle. Julia Haeberlin napsala strhující psychothriller, který Vás nenechá chladným. Tak mi to aspoň připadá. A já určitě nebudu váhat :)

Anotace:
Píše se rok 1995. Šestnáctiletá Tessie Cartwright, zdravá, šťastná, mladá hvězda školního týmu, je v blízkosti svého domova ve Fort Worth unesena. O více než 30 hodin později je nalezena zraněná, zbitá a částečně zahrabaná v hrobě na poli, které je pokryto kobercem z květin, známých jako černooké Zuzany. Není tam sama, v hrobě je nalezna další mrtvá studentka a kosti dalších dvou obětí. Senzacechtiví novináři oběti nazvou právě podle oněch květin, které na hrobě rostou. Jedinou z černookých Zuzan je i Tessie – jediná dívka, která přežila. Tak začíná brilantně koncipovaný a mistrně napsaný thriller Julie Heaberlin je o boji jediné křehké dívky proti všemocnému zlu.
Tessiin příběh je vyprávěn ve dvou časových rovinách, jež se navzájem prolínají a po kapitolách střídají. Pohled do minulosti se točí kolem soudu s Terrellem Goodwinem, mužem, jenž je díky jejímu svědectví obviněn z únosů a vražd, současný děj se odehrává v době, kdy je Tessie 34 let, a tváří v tvář musí čelit Goodwinovi i svým pochybnostem, zda její tehdejší svědectví bylo pravdivé.
Kapitoly vyprávěné dospívající Tessie se zaměřují na její sezení s psychiatrem. Dívka trvá na tom, že útočníka na vlastní oči nikdy neviděla a pamatuje si jen chvíle, kdy se napůl pohřbená musela dívat do tváře jiné mrtvé dívky. Státní zástupci však doufají, že by psychiatr mohl z její paměti dostat i další vzpomínky, které by mohly podezřelého usvědčit. Tessie však sezení u lékaře bojkotuje a odmítne se podrobit i hypnóze. Co asi skrývá?
V kapitolách ze současnosti se dospělá Tessa musí rozhodnout, zda bude spolupracovat s právníky, kteří by mohly s použitím moderních testů DNA buď definitivně usvědčit, nebo naopak osvobodit Goodwina, který čeká na popravu v cele smrti. Tessa bojuje se svou pamětí i výčitkami, že možná poslala do vězení nevinného. Proč? Protože už nějakou dobu dostává výhružné zprávy a myslí se, že je posílá skutečný vrah. Nebo jsou tyto zprávy dílem někoho jiného? Do případu bylo tehdy zapleteno mnoho lidí...

Ayaan Hirsi Ali vyšla kniha Z područí Islámu. Ale mě spíše zaujala její první kniha Rebelka - Odvrácená strana Islámu. O toto téma jsem se nikdy moc nezajímala, ale Ayaan vypadá na silnou a odvážnou ženu a jsem zvědavá, jak se dokázala vymanit z onoho světa a začít žít svůj vlastní život. Možná si pak přečtu její zbylé dvě knihy.

Anotace:
Jaké je žít s vědomím, že nad vámi někdo vynesl rozsudek smrti? Že jste „další na řadě“? Ayaan Hirsí Alí ví dobře, jaké je bojovat se všudypřítomnými obavami o život. A to přesto, že nežije v daleké arabské zemi, ale přímo uprostřed západní Evropy, v kraji s dlouhou demokratickou tradicí, kde každý má zaručenou svobodu projevu. Nebo skoro každý?
Ayaan byla vždy bojovnice, vždy šla hlavou proti zdi. Ve své autobiografii líčí své dramatické životní osudy od dětství v totalitním Somálsku, přes dospívání, pobyt v Saúdské Arábii, tamější diskriminaci ze strany „bílých“ muslimů, nucenou rituální obřízku provedenou proti vůli rodičů, stěhování do Etiopie, poté do Keni, dohodnutý sňatek s mužem, kterého si za žádnou cenu nechtěla vzít, a její následný útěk do Nizozemska. Zde po nelehkých začátcích získala občanství, vystudovala a nastoupila politickou kariéru. Zažila velké propady, zklamání, strach i utrpení, ale díky své nezlomnosti a inteligenci se pokaždé dokázala znovu postavit na nohy. 

Pro dnešek je to vše. Třeba jsem Vás na něco nalákala a budu ráda, když se mi ozvete v komentářích :)

Anotace a fotky knih jsou vypůjčeny z Databáze knih.