Zaujalo mě #7

Ahoj, jak se máte? Já si užívám poslední chvíle volna, než budu muset jí opět do práce (ale fuj...). Nejdříve jsem ty chvíle chtěla využít při čtení knížky, ale pak jsem si řekla, že ještě uveřejním jeden článek, jaké knihy mě v poslední době zaujaly. Není jich mnoho, ale přesto stojí za pozornost. No, tak hurá do toho :)

První knížkou je Andílek od Mary Kubica. Jedná se o román pro ženy a vypadá velmi zajímavě. A samotná obálka je kouzelná, to ona mě na knihu nalákala.

Anotace:
Heidi nemůže zapomenout na zvláštní dívku, kterou spatřila v dešti na nádraží s malým dítětem na rukou… Vždycky se řídila hlavně srdcem, pracuje pro neziskovou organizaci a stará se o toulavé kočky, přesto jejího manžela i dceru zaskočí, když jednoho dne přivede mladou ženu a její čtyřměsíční miminko domů. Heidi nabídne Willow střechu nad hlavou a pomůže jí postavit se zase na nohy. Kdo je však záhadná mladá matka a jaká tajemství minulosti skrývá? Nezašla Heidi ve své péči o cizinku nebezpečně daleko?

Druhá knížka je mnou právě objevená. Jmenuje se Můj boj 1: Smrt v rodině. Napsal ji Karl Ove Knausgård a vyvolal velmi velký poprask. Celkově má 6 šest dílů a toto je zatím první. Ne že bych měla náladu na něco depresivního (takhle na mě kniha zapůsobila), spíše jsem zvědavá, proč autora odvrhla půlka rodiny a co je na ní tak kontroverzního a provokativního. Přesto se stala bestsellerem.

Anotace:
Přímočarý, upřímný a poctivý – ale také gigantický, kontroverzní a provokativní: těmito přívlastky (a ještě mnoha dalšími) je označován autobiografický román Můj boj (v originále Min kamp), který se kritika i média nebály prohlásit za literární událost 21. století a který ze svého autora, norského spisovatele Karla Ove Knausgarda, učinil globální hvězdu první velikosti. A přitom stačilo tak málo: do široka se rozepsat o sobě a o čemkoli, co se děje kolem, kdykoli odbočit z děje, vzpomínat, uvažovat.
Na počátku této všeobjímající, necenzurované a místy až groteskní zpovědi stojí události spjaté s Knausgardovým problematickým vztahem k otci – právě ten a posléze jeho skon tvoří ústřední téma první části celkem šestisvazkového opusu, jímž si Knausgard dokázal znepřátelit půlku vlastní rodiny, zato však prodat jen v Norsku půl milionu výtisků a ve Spojených státech postavit stovky lidí do front na podpis. Můj boj lze totiž vnímat nejen jako příběh někoho cizího, ale též coby výpověď o nás samých, o našich myšlenkách, ke kterým bychom se často ani nepřiznali, a životech, které jsou často tak nudné...
Karl Ove Knausgard si Mým bojem vysloužil přirovnání k novodobému Marcelu Proustovi, a ne náhodou.

Poslední knihou je vlastně celá edice Ernesta Hemingwaye od nakladatelství Odeon. Ne že bych byla jeho velká fanynka a některé jeho knihy jsou opravdu šílené, nudné a hrozné, ale pořád se nemůžu zbavit pocitu, že Hemingway je právě jeden z těch autorů, které prostě chtě nechtě musíte mít v knihovně. Na tuto řadu jsem koukala už když knihy začaly vycházet a vážně jsem o tom uvažovala. Pak se mi z hlavy vypařily a stačila jedna jediná fotka a jsem opět na vážkách. No nevypadají na té fotce parádně? Vážně se mi líbí :)

Anotaci i fotky knih jsem použila z Databáze knih.Poslední použitá fotka je z Čítárny.