Originální název: De måske egnede
Přeložil: Robert Novotný
Kresba: Saša Švolíková
Grafická úprava: Libor Batrla
Nakladatelství: Argo
Rok a místo vydání: 2007, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 264
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-7203-956-2
O knize:
Kniha vypráví o dětech v soukromé škole v 70. letech, které si prošly několika výchovnými zařízeními a které buď nemají rodiče, nebo provedly něco závažného. Tady, konkrétně Petr, Kateřina a August, jsou citově svázáni a přes veškeré úskalí, nesnází a protesty se snaží znovu najít k sobě cestu. Neboť všichni pedagogové, ředitel, psycholožka, všichni dospělý jsou proti tomu. Tyto děti se snaží všemožnými způsoby obelhat dospělý, aby mohly aspoň na tu minutku spolu mluvit a říct si to nejdůležitější. Snaží se odhalit tajný plán a zničit ho. A hlavně se snaží vyřešit pojem "čas". Neboť i o tom celá kniha je. Lineární či cirkulární?
Můj názor:
Když jsem tuto knihu četla tenkrát poprvé, vůbec jsem netušila, do čeho jdu. Šla jsem si totiž pro jinou od tohoto autora, a to Cit slečny Smilly pro sníh. Moje naprosté neočekávání a nevědomost, jaká kniha vůbec bude, bylo brzo pozměněno na neutuchající čtení a otáčení stránek, co je na té další. Co si pamatuji, tak se to četlo docela rychle, i když některé části byly těžké a přiznávám, že to mělo nějaké mouchy a nudné řádky. Přesto se mi kniha velmi líbila.
Je to taková drobná zpověď samotného autora, jak si pamatuje svá školní léta. A něco jako obžaloba, že nic není dokonalé a takové, jak se zdá. Touto knihou vyvolal velkou diskuzi. Už jen proto, že do hlavní postavy obsadil sebe a nechal se zde adoptovat, i když má své vlastní rodiče.
Po celou knihu ještě řeší otázku času. Čas je promněnlivý a zrádný, a tak je potřeba ho plně využít. Dá se říct, že kniha měla hodně myšlenek k zamyšlení, ať už o čase nebo o společnosti. Vztah mezi vychovateli a dětmi byl napnutý a odtažitý. Jedni měli svoje pravidla a rozkazy, ti další měli svoje sny a neskutečné množství otázek.
Tenkát jsem byla z knihy docela potěšená a byla jsem si jistá, že jsem s Høegem neskončila. Bohužel jsem žádnou jeho knihu už neotevřela a já se velmi stydím. Je mi jané, že bych to měla změnit a Slečnu Smilly si konečně půjčit. Plus nějaké jeho další knihy.
Když se na knihu dívám s odstupem času, musím podotknout, že byla velmi zvláštní. Byla hezká, čtivá, divná a nápaditá. Byla trochu těžší, ale pokud chcete číst něco podivného, neváhejte. Je to to pravé :)
Bodování:
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš čas strávený čtením příspěvku a případným komentářem :)