Originální název: Maa on syntinen laulu
Přeložil: Petr Jan Velkoborský
Doslov napsal: Jan Petr Velkoborský
Graficky upravil a obálku navrhl: Jan Jiskra
Nakladatelství: Odeon
Rok a místo vydání: 1980, Praha
Vazba knihy: vázaná
Počet stran: 272
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 605 22 825. 13/34. 01-094-80
O knize:Děj se odehrává ve Finsku, nedaleko Laponska ve vesnici Siskonjärvi. Hlavní hrdinka, Martta Mäkälä, je tichá, stydlivá dívka, která žije se svými rodiči, Alli a Juhanim a dědou. Martta se zakoukala do Laponce, který se občas zatoulal k nim do vesnice kvůli práci. Martta později otěhotní a když se dítě narodí, všichni si šeptají, že je to dítě jednoho mladíka z vesnice, i když to Martta odmítá. Její kamarádka je také zakoukaná do mladíka z vesnice, má si ho dokonce brát.
Občas vesnici navštívil kazatel, který konal shromáždění, a vesničané se snažili zbavit svého hříchu. Jenže tato shromáždění končila způsobem, který není hodno kazateli.
Každá osoba v tomto příběhu má svůj osud. Každá osoba se zaplete s nějakou jinou a ať už je to dobré či zlé, změní to jejich životy.
Můj názor:
Toto je kniha, ke které se velice ráda vracím. Četla jsem ji třikrát a dovedu si představit, že se počet přečtení zmnohonásobí. Chtěla bych ji vlastnit, ale sehnat ji někde v antikvariátu v dobrém stavu, je nadlidský úkol. Vlastně najít tu knihu vůbec je nadlidský úkol. V knihovně se mě ptají, jestli si ji chci opravdu půjčit, když už jsem ji měla půjčenou. Ale nikdy nedokážu odmítnout. Tato kniha mi dodává jisté útěchy, známosti, úsměvu, radosti i poznání. Neboť pokaždé v ní objevím něco nového, něco nepoznaného.
Kniha se, dá se říct, skládá ze dvou částí. První se jmenuje: Po tobě touží mé srdce a druhá část se nazývá: Jsem jedna ze slz vyplakaných pro tebe. Je prolínána básněmi, jako kdyby rozdělovaly kapitoly a každá báseň prozradila, co se bude odehrávat v té další. Autor popisuje krajinu Finska tak živě, až skoro básnicky, že Vás to prostě uchvátí a donutí Vás vyhledávat ať už jen informace nebo fotografie, kde že se tento příběh vlastně odehrává.
Příběh je lidový, staneme se svědky života několika lidí z vesnice kdesi v Laponsku. Jak autor píše, příroda je drsná a nepřístupná, ale přesto krásná. Lidé z vesnice si získali mé srdce. Jsou otevření, lišácký a někteří, pravda, zlomyslní a pomlouvační. Jak je vidět, tehdejší život v tomto směru nebyl o moc jiný.
Martta je dívka, která hledá sama sebe, lásku a nemá ráda pomluvy. Jenže se do nich bohužel dostane. Snaží se žít svůj život a nezávidím jí, jak musí žít s ostatními lidmi z vesnice s vědomím, že si za jejími zády šeptají. Každý jak umí, říká se… Její otec je horká hlava. Ale rozumný a slušný člověk. Pro svou dceru chce jen to nejlepší a podle toho jedná. Je i citlivý, neboť unést některé věci, to není jen tak… Zato děda mi k srdci nepřirostl, ani její matka. Děda je provokatér. A rád ubližuje ostatním. Nevím, co tím chtěl dosáhnout. Jisté ale je, že Panua mi bylo líto. Matka je zase líná jak veš. Podle mě jí nic nebylo, jen se to snažila uhrát na všechny strany.
Kazatelovo chování mě dostalo. A vůbec celá ta mše. Jak může něco tak "pobožného" skončit takovým skutkem? No jo, tady je ukázka toho, jak si všechna ta čeládka upravuje zákon podle sebe a nevinné tak zblbne.
Zkrátka a dobře. Je mi jasné, že se to nemusí líbit každému. Ale určitě se někomu z Vás právě tato kniha může zalíbit. Je čtivá, veselá, drsná, poutavá a dá se říct, že se podíváte do života obyčejných Laponců kdesi na severu Finska a poznáte jejich tradice a zvyky. Takže za sebe mohu říct, že rozhodně doporučuji!
Bodování:
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš čas strávený čtením příspěvku a případným komentářem :)