Recenze ✩ Zázračný Josef ✩ Mika Waltari

Autor: Mika Waltari
Originální název: Ihmeellinen Joosef
Přeložil: Jan Petr Velkoborský
Obálku navrhla: Jana Šťastná
Nakladatelství: Knižní klub
Rok a místo vydání: 2008, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 208
Zdroj: moje knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-242-2206-6

O knize:
Je to zpověď mladé ženy, která žije se svou rodinou v Helsinkách a studuje na helsinské univerzitě. Potuluje se s kamarády po kavárnách, až jednoho dne pozná člověka, do kterého se zakouká, i když si to ze začátku nechce připustit. Měla pár nešťastných vztahů a tak na chlapy zanevřela. Až díky tomuto muži, Josefovi, opět začne získávat důvěru a poznávat lásku.

Ovšem nic není tak jednoduché. Její rodiče jsou z vyšší vrstvy a tak se bojí, že by jí ho neschválili. A tak vymyslí lest, díky které se jim má dostat pod kůži. Jenže i Josef se nevyjadřuje a tak zrod jejich lásky trvá trochu déle…

Můj názor:
Děj je vyprávěn v ich formě. Vypráví dvacetiletá dívka, která studuje na vysoké a její život se skládá jen z kamarádů, kaváren, módních výstřelků a tomu podobného. Když Josef předkládal povahy lidí z rukopisu, Kaarinu trefil dokonale. Přestože jsem byla teprve na začátku knihy, to samé jsem si o ní myslela já. Stačila hned první kapitola a věděla jsem o ní téměř vše.

Ten zvláštní pohled mě zprvu rozzlobil, ale hněv posléze vystřídaly rozpaky, a protože se nezdálo, že by muž měl v úmyslu toho zírání nechat, usoudila jsem, že nejlepší bude dál si ho nevšímat. Otočila jsem se tedy a zaujala svou obvyklou ležérní polohu. Ale tváře mi dál hořely. Domnívala jsem se, že již dostatečně dobře znám mužské pohledy, pohledy vyjadřující obdiv, snahu o seznámení, ale i pohledy nestydaté či kritické, ale od Vánoc mě žádný mužský pohled nezaujal, ani co by se za nehet vešlo. Tenhle pohled však byl, no, řekněme zvláštní.

Je hezké sledovat Kaarininu proměnu. Co všechno je ochotna pro svou lásku udělat. Přestože o tom všem ze začátku pochybuje, nechápe své prvotní pohnutky a rozhořčení, někde v hloubi duše si je vědoma důvodu všech svých činů. Jak se může dvacetiletá, zámožná dívka zamilovat do chudobou zbídačeného, ale chytrého chlapce. A musím poznamenat, že po dobu, co byli na Laurile, to bylo ještě veselejší a zajímavější.

Kniha má jen 200 stránek a četla se mi tak dobře, že mi až bylo líto, že jsem na konci. Dalo by se říct, že se jedná o ženský román, který ukáže lásku jen v tom nejlepším světle. Někdo to srovnal s filmy pro pamětníky, ty černobílé. A já s tím částečně souhlasím. Když si vzpomenu na některý z těch filmů (jedno jaký), vše vidím zcela zřetelně. Ta pošetilost, opatrnost, gentlemanství, úcta, pokora, ale i marnivost, rodinné jmění a uzavřenost. Strohost. To vše v té knize vidím. Ale abych neuhýbala od mé původní myšlenky. Tento román, mířený spíše na ženy, je opravdu dobrý. Až s podivem, že ho napsal právě Mika Waltari. A právě proto je asi tak kouzelný.

Pokud máte rádi Waltariho, neváhejte a utíkejte si knihu sehnat. Nebudete litovat. I já nelitovala. Myslím, že mi bude mít pořád co dávat a že si z ní pokaždé odnesu něco jiného. Neboť je to příjemná oddechovka na odpoledne nebo do letních dnů, ale se skrytou moudrostí a upřímností :)

Bodování: