sobota 7. května 2016

Recenze ⭑ Krátká paměť pana rady ⭑ Arto Paasilinna

Autor: Arto Paasilinna
Originální název: Elämä lyhyt, Rytkönen pitkä
Přeložil: Vladimír Piskoř
Ilustrace: Jiří Slíva
Nakladatelství: Hejkal
Rok a místo vydání: 2009, Havlíčkův Brod
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 176
Zdroj: moje knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-86026-74-9

O knize:
Seppo Sorjonen, helsinský taxikář, jednoho letního dne nabere do auta zapomnětlivého postaršího pána, starého veterána Taavettiho Rytkönena. Taavetti se najednou zastavil uprostřed silnice a nevěděl, jak si uvázat kravatu, kdo je, jak se tam dostal a hlavně proč se zastavil zrovna na tom místě? Trpí sklerózou a Seppo má měkké a dobré srdce. Rozjedou se pryč, aniž by věděli kam.

Zažijí spoustu dobrodružství, poznají nové lidi, ale i ty staré známé, na které si Taavetti těžko vzpomíná. Znovu potká svého syna, svého spolubojovníka Mäkitala, který je zlomený životem a státem. Seppo se o něj stará jako o vlastního a tak je Taavetti pořád pod dohledem. Stane se jeho společníkem, ale i příležitostným doktorem. Taavetti je uchvácen válkou, vždyť se jí účastnil a tak o příběhy není nouze.

Jenže léto netrvá věčně a bezstarostný život přece jen není pro všechny. Vše by se mělo vrátit do starých kolejí, vždyť každý má nějaký život. Vrátí ale vše do starých kolejí, jak je mají naši hrdinové zažité?

Můj názor:
Klasický Paasilinnův humor. Hrdinové zde zažijí spoustu dobrodružství, ať už realistických, či ne. Možná je něco tak trochu přitaženo za vlasy, ale tady to nevadí. Vždyť proto ho máme rádi. Je to plné humoru, sarkasmu, nadsázky, ale i tak trochu porážky. Třeba takové, jak musí starý člověk čelit svému údělu. Skleróza je zákeřná nemoc a tak nemůžou spoléhat jen sami na sebe, ale vždy musí mít po ruce někoho, kdo jim pomůže. A zde je to Seppo, který se mu naprosto oddá.

Kniha je rozdělena na tři části a každá část se věnuje něčemu jinému a přece tomu samému. Asi polovina příběhu je napínavá a zábavná, ale pak to postupem uvadá a já se musela do čtení (skoro) nutit. No dobře, nutiti přímo ne, ale ztratilo to ten náboj. A konec byl až moc rychlý, jako by to Arto chtěl mít co nejdřív za sebou.

Bodování:

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Váš čas strávený čtením příspěvku a případným komentářem :)