Originální název: Sonja O. kävi täällä
Přeložila: Markéta Hejkalová
Kresba na obálce: Boris Jirků
Nakladatelství: Ivo Železný
Rok a místo vydání: 1992, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 168
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 80-7116-078-4
O knize:
Soňa O., hlavní hrdinka tohoto příběhu, bydlí se svými rodiči, bábuškou a děduškou v malé garsonce. Její bratr je nemocný a žije v ústavu. Od malička to neměla lehké. Táta alkoholik, matka, s kterou nevychází. Bábuška jí povídala o daleké Karélii.
Soňa se musela naučit žít sama. Neměla moc kamarádek, ve škole to taky neměla jednoduché a po tom, co začala kluky střídat jako ponožky, šlo to s ní z kopce. Její otec ji vyhodil z domu, dostala se dokonce do cvokárny. A když si myslela, že ví, jak se se životem poprat, opět se objevil někdo, díky komu své plány přehodnotila.
Příběh se odehrává v 70. letech, kdy lidé, kteří opustili Karélii, nejvíce pociťují zápory tehdejší společnosti. Soňa se nejen musela poprat se svým životem, musela prvně najít sama sebe. A to pro ni nebylo jednoduché.
Můj názor:
Co si pamatuju, četla jsem s velkým úsilím. Ani nevím, proč jsem ji dočetla. Asi proto, že jedné mé kamarádce se moc líbila. A já asi pořád čekala na to nečekané, na nějaký zásadní zvrat nebo něco tomu podobného. Prostě to, co od knihy čekáte, aby se Vám líbila. Jenže tady jsem to nenašla. Bohužel.
Abych to shrnula. Chvílemi mě bavila, chvílemi ne. Slabé chvilky tam byly. Ale ve skutečnosti, po přečtení, mi došlo, že už ji do ruky nikdy nevezmu. Něco tomu chybí. Jistě, najdou se tací, kteří z ní budou nadšení, ale já říkám NE!
Bodování:
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš čas strávený čtením příspěvku a případným komentářem :)